Cirkus Naslepo: Každý může být cirkusák

Už pět let učí v Cirqueonu – Centru pro nový cirkus v Nuslích – i osoby se zrakovým postižením. Začalo to nevinně na workshopu v Bohnicích. „Přišel k nám pacient, který nevidí, že by si to taky chtěl zkusit. Podívali jsme se s lektory na sebe a řekli: Proč ne?“ vzpomíná lektor Adam Jarchovský na první krok projektu Cirkus Naslepo, který zdarma učí osoby se zrakovým postižením i díky finanční podpoře od Světlušky – Nadačního fondu Českého rozhlasu.

10 fotografií

Kurz probíhá jednou za čtrnáct dní a má čtyři stálé účastníky, další přicházejí podle svých možností. „Každý se zaměřuje na něco jiného. Máme slečnu, co dělá závěsnou akrobacii na šálách od první hodiny. Všechny překvapila, že to šlo tak rychle,“ usmívá se produkční Cirqueonu a projektová manažerka social & youth circus Bára Adolfová. Dále mají dva žongléry, provazochodce a dokonce i chůdařku, ale ta nestíhá kvůli práci chodit na lekce.

Jak si představit první hodinu člověka, co má zrakové postižení? „Jsou zvyklí nějakým způsobem zrak oželet. Samozřejmě jsou potřeba lektorské zkušenosti i nějaká empatie,“ vysvětluje lektor Adam. „Pro většinu věcí jsme vyvinuli metodologii, se kterou jsme schopní přizpůsobit se studentům, inspirovali jsme se i v zahraničí, kde fungují podobné typy projektů, například v Jižní Americe, ve Finsku nebo Belgii,“ dodává.

Celá věc vzniká týmově se studenty. „Kolikrát si umí vysvětlit věci mezi sebou líp než lektoři. Ti sice umí popsat disciplínu, jak má vypadat, ale nemají zkušenost s očními vadami,“ přiznává produkční Bára. Mezi nevidomými jsou totiž velké rozdíly podle toho, jestli mají potíže po nějakém úrazu, nebo nevidí od narození.

Cirkus Naslepo pravidelně navštěvuje i Mojža. Ten zasvětil svůj život tomu, že chce dělat věci, o kterých mu řekli, že pro něj nejsou. „V jeho seznamu bylo chození po laně dost vysoko, obvolával cirkusy a ptal se, jestli by ho to naučili,“ vzpomíná Adam. „On je fantastický. Naučil se i žonglovat, protože se o to zajímal. Je to totiž matematika a Mojža má matematický mozek. Dokonce střílí z luku, má frézu a vyrobil i trenažér pro chození na laně, který dnes používají děti,“ žasne Adam.

Pro inspiraci jezdí lektoři do světa. „Když se někde potká banda cirkusáků, tak vždycky dojde na sdílení informací a zkušeností, jak učit různé techniky. Máme vybudovanou cirkusovou síť po Evropě a potkáváme se. Stačí, když vyjede jeden, a pak předá informace nám v Praze,“ vypráví Adam. „Social circus“ (projekty pro lidi s handicapem) není jen v Evropě, ale narazíte na něj od Kambodži až po Írán a Irák.

Cirkus Naslepo přináší lidem se zrakovým postižením možnost zapojit se do kolektivu. Například uspořádali velký workshop pro celé rodiny s dětmi v Letohradě. „Byl to takový rodinný teambuilding. Na začátku jsme všem zavázali oči, tak na tom byli stejně. Nejprve všichni zkoušeli disciplíny poslepu. A pak si to mohli osahat i bez šátků,“ vzpomíná Bára a dodává: „Rodiče byli nadšení. Líbilo by se jim, kdyby mohli děti dělat něco takového i v hodinách tělocviku. Některé děti jsou integrované do běžných škol a do tělocviku se mohou zapojit velmi obtížně.“ Na workshopu všichni vyrovnali síly a nemusely se brát ohledy na někoho s postižením.

„Děti se dostali k věcem, které normálně s rodiči nedělají, protože je pro ně těžké si poradit s prostorovou orientací, koordinací pohybů, spoustu z nich se nevěnuje žádnému pohybu,“ říká Bára.

Cirkus pomáhá i zvýšit sebevědomí. „Spousty dětí nevědí, co to znamená, když se řekne cirkus. Najednou jsme jim dali možnost chodit po laně, žonglovat, lézt po hrazdě, šplhat po šále, chodit po kouli, nepředstavitelné věci. Je to zážitek pro děti se zrakovým postižením, ale i pro rodiče, kteří nám děkovali se slovy: Teda, to moje dítě je fakt šikovný, podívejte se, co umí! Pro rodiče to byl příjemný impuls, že při správné metodologii může vše fungovat opravdu dobře,“ raduje se Adam.

Cirkus může být dobrá průprava pro děti už od jeslí. „Výuka u nás totiž není zaměřená na nějakou konkrétní techniku, lektorky s nimi hodně pracují na tom, aby se správně dokázaly hýbat a pracovat se svým tělem. Od kotrmelců, to se jim pak hodí, když někam padají, tak se umí stočit, aby si nenatloukli tak moc,“ říká Bára.

Lektoři Cirqueonu chodí i do škol, kde s dětmi dělají třeba lidské pyramidy. „Zapojí se celá třída. Když to řeknu neobratně, tlustí jsou dole a tenký nahoře. Větší děti jsou základ a všichni jsou najednou potřeba. Ten dole, který normálně při fotbale spíš sedí na lavičce, tak je najednou nejdůležitější, protože kdyby tam nebyl on, chyběl by základ,“ vysvětluje postup Adam. „Když na to dáte ještě důraz, tak je to bezvadná prevence pro spolupráci celé třídy. Tam směřuje cirkusová pedagogika. Má širší dosah i do sociální práce a speciální pedagogiky. Cirkus se dá úspěšně používat v různých sférách,“ směje se Adam.

V pedagogice je potřeba připravit si malé schůdky. „Hodně úspěchů dělá větší sebevědomí a to vede k odvaze dělat i těžší věci. Takto Cirkus Naslepo dost podstatně obohatil Cirqueon, hledali jsme malé schůdky a rozebírali vše na menší kroky. Pomohla nám skupina kolem Mojži,“ dodává Adam.

Cirkus má neuvěřitelné množství disciplín, od akrobacie po laně, až po divadlo a klauny. „I když bude někdo strašně nešikovný, jako třeba já, tak si určitě něco najde,“ směje se Bára. „I když to někoho ze začátku nebaví, tak si nakonec vezme diabolo nebo obruč a něco zábavného si najde. Na konci roku pak máme všichni představení, kde tito tak odlišní lidé společně vystoupí jako tým,“ říká o lekcích obecně Adam.

Jejich snem je, aby všichni byli cirkusáci, což je podle nich i trend poslední doby. „Neděláme si legraci, že by do dvaceti let měl být cirkus ve všech školách jako součást výuky,“ říká Bára.

„Například v Německu je součástí tělocviku žonglování, jízda na jednokolce se zase učí v Japonsku, ve Finsku otevřeli školy s cirkusovým vzděláním, kde si děti mohou projít cirkusovým vzděláním od školky až po univerzitu v rámci povinného vzdělání,“ doplňuje ji Adam.

V Japonsku má mnoho škol v učebním plánu jednokolky „Stojí za tím hluboká filozofie: učení se náročné věci a překonávání něčeho složitého, práce s rovnováhou a středem těla,“ uzavírá Adam.