Tramvaje poháněné elektřinou, v té době ještě hovorově zvané elektriky, se ulicemi metropole prohánějí už od roku 1891. Prvenství patřilo Křižíkově dráze, která cestující vozila jen necelý kilometr z Letné ke Stromovce. Pět let poté přidal elektrotechnický průkopník linky do Libně a Vysočan, za další rok pak následovala trasa směrem na Vinohrady.
Ve stejné době podnikatel Matěj Hlaváček otevřel svou pouliční dráhu mezi Smíchovem a Košířemi.
Do věci se také vložilo město. „Pražští radní zřídili k prvnímu září 1897 Kancelář městských elektrických podniků, později zapsanou do firemního rejstříku pod názvem Elektrické podniky královského hlavního města Prahy, které postupně převzaly provozování všech pražských tramvají,“ řekl vedoucí archivu dopravního podniku Pavel Fojtík.
V městské režii se jako první ocitla trať vedoucí na Královské Vinohrady vybudovaná Františkem Křižíkem a na jaře 1898 převzaly Elektrické podniky provoz koňky, již provozoval od roku 1875 belgický podnikatel Eduard Otlet. Tramvaj tažená dvěma koňmi v té době jezdila na Smíchov, Malou Stranu i na Vinohrady, v rukou města se ale brzy začala měnit v elektrickou. Poslední koněspřežná linka na Karlově mostě skončila až v roce 1905.
Provoz tramvají ovšem nebyl zdaleka jedinou starostí městské firmy založené před sto dvaceti lety. Zabývala se také dodávkou elektrické energie, a to od její výroby, přes správu vedení, až po samotný prodej. Tento systém fungoval až do konce druhé světové války.
Za okupace přišel útlum dopravy, nejprve té autobusové. V roce 1942 se Elektrické podniky sloučily s městskými plynárnami a vodárnami v jednotné Městské podniky pražské. V září 1946, jen pár dní po 49. výročí založení podniku, se pak dopravní větev osamostatnila pod názvem Dopravní podniky hlavního města Prahy. Ten si dopravce až na změnu množného čísla na jednotné zachoval dodnes, z části provozující elektrickou síť vznikla současná Pražská energetika.