Mladí žokejové jsou zpět ve škole v Chuchli

Střední škola dostihového sportu a jezdectví ve Velké Chuchli je jediná v republice. Přežila dvoje povodně, ale od roku 2013 žili žáci a učitelé v provizoriu. Včera se škola po čtyřleté rekonstrukci otevřela, aby se žáci mohli opět vzdělávat v blízkosti zdejšího závodiště.

Škola jezdectví V současnosti se zde mohou žáci buď tři, nebo čtyři roky připravovat v oborech: jezdec a chovatel koní se zaměřením na dostihový sport, chovatelství se zaměřením na dostihový sport nebo trenérství dostihových a sportovních koní. Škola má i studium dálkové. Je pro lidi, kteří střední vzdělání mají a chtějí si doplnit to odborné. Všeobecně vzdělávací předměty se jim uznávají z předchozího studia.

„Pro žáky a učitele této školy je dokončení akce tím významnější, že se po letech mohou vrátit do budovy své školy, získají i další odborné učebny. Rozšířen je také domov mládeže pro mimopražské, nově jsou vybaveny nejen prostory pro výuku, ale i pro školní stravování,“ řekla deníku Metro radní pro školství Irena Ropková.

Otevření školy, jejíž rekonstrukce vyšla hlavní město na bezmála 50 milionů korun, se zúčastnila také žokejská legenda, osminásobný vítěz Velké pardubické Josef Váňa. Ten se podle ředitelky školy Soni Froňkové o znovuotevření budovy velmi zasloužil.

„Má velkou autoritu a nebojí se říct otevřeně svůj názor. Za podporu pro školu mu patří náš velký dík,“ uvedla před začátkem rekonstrukce školy Froňková.

Čtyři roky studenti i učitelé pobývali v provizorních prostorách v Záběhlicích, kde jim místní Střední škola elektrotechniky a strojírenství poskytla azyl. „Propůjčili nám svoje prostory k užívání, protože jinak bychom neměli kde být. Podmínky ale ani tam nejsou zdaleka ideální, protože to jsou teskobaráky, které byly prázdné a deset let neobývané,“ svěřila se ředitelka loni v květnu.

Praktické vyučování studentů ale naštěstí v Chuchli zůstalo nedotčeno. Problém byl v dojíždění přes celou Prahu. „Přijet do Chuchle na sedmou hodinu bylo obtížné. Museli jsme omezit praktické vyučování. Dříve již ve druhém nebo třetím ročníku žáci chodili k trenérům už na šestou hodinu. Žáky náročnost dojíždění odrazovala,“ vzpomíná Froňková.

Budovu dostihové školy potrápily také povodně v roce 2002, kdy byla voda ve škole tři čtvrtě metru v prvním patře, přes školu se hnal proud Berounky z Radotína a ta se přes křižovatku Strakonické a Dostihové ulice vlévala do Vltavy. V roce 2002 i 2013 s počáteční likvidací následků pomáhali hlavně dobrovolníci z různých koutů metropole. „Všech našich třicet koní jsme samozřejmě před tím v obou případech evakuovali na závodiště do Mostu, do Lysé nad Labem i na kopec do Slivence, prostě tam, kam to bylo možné. Mistři s dětmi tam buď jezdili, nebo tam s nimi byli. My ostatní jsme se tady snažili likvidovat následky,“ vzpomíná ředitelka, podle které se po prvních povodních škola pro děti otevřela již za jeden rok. Náklady na rekonstrukci tehdy byly kolem dvaceti pěti milionů korun.