Liší se výdechy na jednotlivých trasách metra?
Jejich styl mnohdy odpovídá době, v jaké se konkrétní stanice stavěly. Nejstarší výdechy ovlivňoval bruselský styl, pak to byl brutalismus a po revoluci přišla na řadu postmoderna.
Jsou dnes všechny ve stejné podobě, jako když se stanice otevíraly?
Ne, některé třeba zmizely úplně, pohltila je nová budova, která se u metra stavěla. Bouralo se například kvůli Centru Chodov nebo Arkádám Pankrác.
Hrozí zánik dalším?
Radnice Prahy 3 dlouho hovoří o revitalizaci náměstí Jiřího z Poděbrad. Ta by mohla znamenat konec výdechu, který spolu s nedalekou fontánou Sjednocená Evropa vytvořil sochař Petr Šedivý. Nemusíme se ale bavit hned o demolici, stačí, že se na tyhle stavby věší reklamy a jejich autorů se nikdo neptá na názor. Doufám, že moje kniha rozproudí debatu o současném stavu těchto technicistních staveb, pod kterými jsou často podepsáni významní čeští architekti.
Například?
Například jeden z otců bruselského stylu František Cubr, architekt Nuselského mostu Stanislav Hubička, autor budovy Centrotexu na Pražského povstání Václav Hilský nebo zmiňovaný sochař Petr Šedivý.
Většinou se jedná o masu pohledového betonu doplněnou kovem nebo keramikou. Narazil jste na nějakou dobovou kritiku od Pražanů?
Zrovna Hilského betonovou stavbu lidi kvůli množství menších výdechů překřtili na varhany, které budou vyhrávat Internacionálu.
Nepokusil se někdo výdech pojmout jako figurální plastiku?
Z autorů nikdo, respektovali, že se jedná o ryze technicistní stavbu, ale na Hájích, dříve se jmenovala Kosmonautů, si prý členové komise představovali kosmonauta, kterému bude vzduch foukat ze zad.
Nakonec za sousoším Remka s Gubarevem startuje alespoň betonová „raketa“.
Ano, hodně místních ale vůbec netuší, k čemu přesně slouží.
Vy jste na téma výdechů přišel jak?
Chodil jsem kolem nich celý život, ale nijak zvlášť jsem se o ně nezajímal. A když jsem začal, zjistil jsem, že se jim zatím nikdo systematicky nevěnoval. Teď chci těmto dosud bezejmenným hrdinům svou knihou vzdát hold za všechna ta léta opomíjení.
Jak jste vybíral, které stavby se v knize objeví?
Za téměř dva roky jsem nashromáždil několik tisíc fotografií, výkresů a archiválií, mluvil se všemi žijícími architekty stanic metra a navštívil stovku výdechů. Knížka je kurátorským výběrem těch nejzajímavějších, postavených do roku 2000. Je plná příběhů nejen samotných staveb, ale i lidí kolem nich.
Předpokládám, že část projektů zůstala jenom na papíře...
Přesně tak, nikdy nebyl postaven třeba futuristický výdech Marie Davidové na Invalidovně, známá výdechová věž jejího manžela, dnes již zesnulého Josefa Davida na Smíchovském nádraží zas měla stát nad stanicí dvakrát, protože se uvažovalo, že se tu budou křížit dvě trasy.
To, co vidíme na povrchu, je ale jen malá část. Co se ukrývá v podzemí?
Jsou to pomyslné plíce metra. Zajišťují odvod přebytečného tepla a zplodin či naopak chlazení a přísun čerstvého vzduchu. A samozřejmě také přijatelné klimatické podmínky na nástupištích. Pokud se podíváme pod zem, tak větrací šachta z výdechu je v podzemí napojena vzduchotechnickými tunely na ventilátory. Ty podle potřeby vzduch nasávají, nebo naopak vyfukují ven.
Ventilaci mají i další dopravní stavby. To je prostor pro pokračování?
Je pravda, že třeba výdechy Strahovského nebo Letenského tunelu by si knihu zasloužily, ale spíš dám šanci dalším autorům.