„Tak si to pro radost pustíme, abychom viděli, jak svítí ta světýlka,“ říká jeden ze sympatické dvojice techniků, která včera dopoledne hlídkovala u nového eskalátoru na Veleslavíně. Je den před jeho oficiálním otevřením, právě odtud odešla schvalovací skupinka z magistrátu. Není proto důvod, proč si pohyblivé schody nepředvést v praxi.
Eskalátory na Veleslavíně pojedou s největší pravděpodobností oběma směry, tedy nahoru i dolů. Spekuluje se také o tom, že by v prvních dnech na místě postával technik, který by provoz schodů korigoval dle potřeby. „Co víme my, tak je to otázka přepnutí knoflíku. Logičtější by asi bylo pustit je směrem nahoru, už proto, že se s kufrem ze schodů jde přece jen o něco lépe. Spekuluje se také, že tu o pár kroků dál v pasáži další schody brzy vzniknou,“ dodává druhý z dvojice techniků.
Absenci eskalátorů, které zde od otevření metra v dubnu 2015 zoufale chyběly, řešilo až doposud šalamounsky vedení letiště. Nádraží Veleslavín totiž slouží jako důležitý dopravní uzel, odkud lze dojet na Letiště Václava Havla autobusy. Jeho vedení sem při otevření stanice nasadilo dvojici portýrů, kteří zde alespoň pomáhali cestujícím s kufry do schodů. Ačkoliv podle Romana Pacvoně z tiskového odboru letiště znamená otevření schodů zároveň konec portýrů na Veleslavíně, mladý nosič kufrů a student sociálně správní vysoké školy jménem Muris má jiný názor. „Cože? Vám někdo řekl, že tu končíme? Tak to doufám, že ne. Co vím, tak tu máme ještě zůstat a nosit kufry ze schodů dolů. Vždyť mám ještě na duben napsané směny,“ diví se Muris.
Dělat brigádu portýra na Veleslavíně obnáší podle Murise nejen nutnost mít pevné svaly, ale také nervy. Jak se vzápětí přesvědčuje i deník Metro, skupinka turistek hovořících francouzsky se k možnosti nechat si kufry vynést nahoru nestaví právě pozitivně. „Někdy holt lidé pomoc přijmou, jindy ji razantně odmítají. Zejména v posledních dnech tu funguju tak trochu jako informační služba. Lidé za mnou chodí a ptají se, kdy se eskalátory již otevřou. Jindy si zase chtějí jenom popovídat,“ dodává Muris.
Ačkoliv nebyly na Veleslavíně pohyblivé schody dosud otevřeny, plamenná diskuse se mezi místními vede již měsíce. Eskalátor, za který dopravce zaplatil více než 33 milionů korun, totiž postrádá zastřešení. „Popravdě řečeno, nevím. Dost na tom, že chybí stříšky v podstatě u všech starších vstupů do místního metra. Teď, když mají možnost to udělat, střecha zase chybí. Jsem zvědav, jestli jim to zkolaudují,“ kroutí hlavou postarší pán, který s těžkou taškou na kolečkách musí snad už naposled vyjít nahoru k autobusům po svých. Chybějící pohyblivé schody byly na Veleslavíně již od otevření stanice terčem kritiky ze strany turistů. Fakt, že zde včera stál zbrusu nový eskalátor, po kterém ale budou moci s kufry vyjet nejdříve při své příští návštěvě Prahy, jim však na náladě rovněž nepřidal. „Kterým směrem se dostaneme na autobus?“ ptá se lámanou angličtinou postarší Asiat.
Město řešilo v minulosti kromě schodů i další varianty. Jednou z nich byla stavba pásu, na který by si cestující dali kufry a vyšli po vedlejším pevném schodišti. Podle tehdejších propočtů měl projekt vyjít zhruba na tři miliony. Další možností bylo vybudování výtahu za osm milionů z vestibulu na povrch. „Výtah pro kočárky a invalidy tu funguje. Myslím, že si není tolik na co stěžovat,“ míní zhruba dvacetiletý mladík Přemysl, který si sem skočil pro cigarety.
Redakci deníku Metro čas od času položí čtenáři otázku, zda by dřívější zbudování eskalátorů neušetřilo městu podobné peníze, jaké muselo vyplácet za platy portýrů. Ti zde sice způsobili více než tři roky, šlo ale jen o brigádníky z řad studentů, kteří podle informací deníku Metro nebrali více než desítky korun za hodinu. „Platové podmínky našich interních či externích zaměstnanců nezveřejňujeme,“ doplňuje mluvčí letiště Pacvoň.