metro.cz

Nová podoba Charty 77 může vzniknout i dnes, říká Jan Ruml

  11:58
Charta 77 si 1. ledna připomněla 40 let od svého založení. Jedním z jejích signatářů byl také Jan Ruml. Disident se v roce 1979 se stal členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Po revoluci nepřestal hájit občanská práva, byl také ministrem vnitra. Ruml doufá, že nová generace si uvědomí smysl tohoto známého dokumentu. „Jsem přesvědčen, že kdybychom přicházeli o svobodu, mladá generace vstoupí do občanské neposlušnosti,“ říká v rozhovoru pro deník Metro.
Jan Ruml podepsal Chartu 77 a angažoval se v 80. letech v Hnutí za občanskou svobodu. Spoluzakládal Lidové noviny a týdeník Respekt a po revoluci se stal náměstkem ministra vnitra v ČSFR a později v 90. letech působil jako ministr vnitra v vládách Václava Klause. Byl senátorem i poslancem a po roztržkách s Klausem založil vlastní stranu Unii svobody. V roce 2010 vstoupil do Strany zelených a je ředitelem bezpečnostní firmy. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Charta 77

  • Důležitý dokument kritizoval „politickou a státní moc“ za nedodržování lidských a občanských práv.
  • Vznik Charty inicioval soudní proces s hudebníky kapely The Plastic People of the Universe v roce 1976.
  • V reakci na vydání Charty brzy spustili komunisté podpisovou akci označovanou mezi lidmi jako Anticharta.
  • Známou se stala akce v Národní divadle, kde ji museli podepsat známí umělci. Někteří „antichartisté“ ale později řekli, že netušili, co podepisují, a následně svůj podpis odvolali.

Myslíte, že jsou myšlenky Charty 77 ještě dnes aktuální?
Myslím si, že myšlenky Charty 77 jsou stále aktuální, zvláště nyní v tak komplikovaném světě. Vždyť v ní šlo o univerzální hodnoty, které si Charta 77 vzala pod svou ochranu a s nimiž také vstoupila do období převratu. Mladá generace o Chartě 77, myslím si, ví. O jejím étosu a o snaze vrátit čas, a tím i dějiny do naší mrtvolné země. Jsem si vědom nových témat a jiného způsobu komunikace. Kdyby bylo nejhůře, kdybychom ztráceli svou svobodu a demokracii, svou lidskou důstojnost, jsem přesvědčen o tom, že mladá generace by stejně jako my vstoupila do občanské neposlušnosti. Jinými slovy, jinými texty nebo po svém na sociálních sítích a­hledala by prostředky k tomu, aby se za sebe nemusela stydět.

Je podle vás v Česku nějaká křivda, která by si zasloužila, aby proti ní vzniklo něco podobného jako Charta?
Křivd je v české společnosti mnoho. Nemyslím si však, že je nutné k jejich řešení zřizovat něco, jako byl Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných. Naše společnost zná prostředky k tomu, aby proti nim vystupovala. Různá občanská sdružení, internetový tisk, spojování se společně k dobré věci. Myslím si, že toto bylo také v základech Charty 77. A k tomu nelze být netečný a lhostejný.

Právě v těchto dnech si připomínáme 40 let od založení Charty. Zavzpomínejte, jak se k nám poprvé dostala a jak jste dokument vnímal...
Určitě jsem ji získal od rodičů, kteří patřili mezi první signatáře. Dokument jsem vnímal jako převratný. Tím, že se člověk mohl veřejně k němu přihlásit, najednou byl svobodnější než kdy dřív.

Proč jste ho podepsal? Váhal jste?
Podepsal jsem bez váhání, a když jsem rozepisoval ten text v deseti kopiích a potom v dalších deseti kopiích, tak jsem si uvědomil, že již nic nebude jako dosud. Chartu 77 jsem považoval od počátku za vznik politické opozice a vzdor vůči komunistickému režimu.

Co následovalo potom?
Nastaly represe. Byli jsme celá rodina pod kontrolou Státní bezpečnosti, vzali nám telefon, řidičské průkazy, dělali u nás často domovní prohlídky, byli jsme zadržováni na 24 či 48 hodin a podobně. V roce 1980 jsme byli s otcem asi rok ve vyšetřovací vazbě za podvracení republiky.

Čekali jste, že Charta bude takto zlomový dokument?
Chartu tím, jak fungovala, bylo těžké zničit, i když se režim o to pokoušel. Měla v sobě zabudovaný silný etický princip, že stojí za to dělat správné věci, i když to nevede k úspěchu: pro ně samé a ze zásady.

Autor: Marek Hýř Metro.cz
zpět na článek