Závodníci z Česka patří ke světové špičce. Alespoň v poměřování rychlosti psích spřežení, ve kterém náš reprezentant Michal Ženíšek loni získal první místo na mistrovství Evropy. Spolu se svými spoluzávodníky si odtud odvezl dohromady dvanáct medailí.
„Nejsme zemí, do které by to člověk řekl. Máme obrovskou výhodu v tom, že při tréninku, který probíhá ze sta procent v Česku, přivykneme špatným podmínkám. Když je to pak zlé i na závodech, je nám to jedno,“ žertuje Michal Ženíšek.
Lyže a psi
|
O teplotní výkyvy rozhodně nebude nouze ani v rezervaci Haliburton Forest v Kanadě, kam se Ženíšek se spoluzávodníky Jiřím Mencákem, Michaelou Srchovou a sedmi čtyřnohými svěřenci vydává na mistrovství světa. Desítka reprezentantů se nemohla připravit pouze na jediné. Psí kolegy totiž čeká úplně první let. A k tomu sedmihodinový. „Každý bude mít svou bednu v zavazadlovém prostoru, kde je prý osmnáct až dvacet stupňů. Sami jsme na to zvědaví,“ dodává Ženíšek.
I když si trojice lidských závodníků ráda společně zatrénuje či jen zajde na pivo, nemá to se setkáváním právě jednoduché. „Zatímco já jsem z Prahy, Michal bydlí v Plzni a Jiří v Orlických horách,“ říká Michaela Srchová, která je navíc českou reprezentantkou v lakrosu.
Mencák se od svých kolegů odlišuje nejen místem bydliště. Zatímco Srchová a Ženíšek dělají skijöring, disciplínu, při které závodníka na běžných lyžích táhne za sebou jeden nebo dva psi, Mencák se věnuje takzvanému mushingu. „Čtveřice psů mě za sebou táhne na saních, které mají na sobě různé vychytávky. Jde například o kotvu, která slouží při zamotání lan jako jakási záchranná brzda nebo vak, do něhož se dá naložit zraněný pes a pokračovat dál v závodě,“ vysvětluje Mencák, podle kterého by ale podobná nehoda měla kvůli malé délce trati automaticky za následek prohru.
Při závodění psích spřežení je nejdůležitější nejen kondice závodníků a jeho psích parťáků, ale především jejich vzájemná souhra. Ukázkovým příkladem je Ženíškův psí kamarád a spoluzávodník v jednom Kvap. Tento kříženec evropského saňového psa a aljašského huskyho má za tři roky závodění na kontě šest medailí. „Náš přístup k psům je opravdu velmi rodinný. Když se u psa po nějakém čase ukáže, že není na tah vhodný, v naší rodině stejně zůstává,“ doplňuje Mencák.