Spoléháte se víc na sociální sítě, nebo věříte hlavně novinové inzerci a billboardům? Jednoduchá otázka, ale ne každý svou strategii, a to je-li v souladu s 21. stoletím, nebo spíš z 90. let, prozradí. Například TOP 09 považuje údaj, které formě dává víc přednost, za výrobní tajemství. „Čísla zveřejníme po volbách, teď nebudeme nic prozrazovat,“ uvedl mluvčí strany Jakub Hnát.
Andrej Babiš rozdával v pátek koblihy v Praze.
Jejich kandidát Dominik Feri, který komunikuje se svými příznivci už několik let především přes sociální sítě, byl mnohem otevřenější. Jeho doménou je internet a osobní kontakt. „Možná bych odhadoval kontakty s voliči ze šedesáti procent přes sociální sítě, čtyřicet procent osobním setkáním.“ Na třech sociálních sítích, kde se poslední dva roky prezentuje, nasbíral přes 120 tisíc příznivců.
Na druhé straně Starostové a nezávislí i v roce 2017 spoléhají na kontaktní kampaň a víc prostředků dávají do klasické novinové inzerce a do billboardů než na internetovou kampaň. „Považujeme tento typ propagace stále za účinný,“ uvedl mluvčí Starostů Jakub Kreml.
Vlajkonoši budoucnosti
Letošní volby ukazují, že se stále více prosazují politici a strany, kterým schází typické stranické zázemí – velká stranická sídla, krajské nebo dokonce okresní sekretariáty. Typickým příkladem takových stran, které se sice prezentují i na plakátovacích plochách, ale spoléhají hlavně na virtuální realitu internetu, jsou hlavně Piráti, Zelení, Svobodní nebo černý kůň voleb SPD s Tomiem Okamurou. Piráti nemají na svých stránkách žádné „kamenné“ adresy.
Politickou agitaci přesunuli přímo na jednotlivé sociální sítě. Jejich prostřednictvím dávají vědět, kde se s nimi mohou voliči potkat.
„Svobodní jsou možná vlajkonoši budoucnosti,“ komentuje situaci politolog Daniel Kunštát. Stejně jako Piráti nebo Okamurova SPD a některé další strany se podle něho příliš netrápí, jestli je pozvou do té či oné televize.
„Tyto strany programově rezignovaly na klasické schéma, kdy se politici snaží vtěsnat do tradičních médií. Ovečky mají především na sítích,“ myslí si Kunštát. Fakt, že Piráti nebo SPD mohou vstoupit do nejvyšších pater politiky i bez složité organizační struktury, je více než zřejmý.
Příklad ze zahraničí – Emmanuel Macron se stal prezidentem Francie, aniž by za ním stála politická strana.
Macron totiž oslovil své voliče ponejvíce přes internet a stranickou strukturu začal ze svého hnutí vytvářet až po vítězných volbách. To je metoda, kterou praktikují stále víc i české politické strany.
Billboardy nepřesvědčí
Politici vědí, že dorůstají internetové generace, které televizními debatami nebo prehistorickými povinnými televizními spoty neosloví. Volební kampaň je zároveň pro malé subjekty nepoměrně levnější a mohou konkurovat zavedeným partajím.
Osobní kampaň, kdy politici vyrazí s propisovačkami, koblihami nebo ovocem a transparenty přímo do ulic, není ani v 21. století zcela mimo realitu. Politici totiž spoléhají na propojení osobního kontaktu s moderní technikou.
Pořád je hodně těch, kteří se na svých stránkách pochlubí selfíčkem se známým politikem, i když mu nefandí. Účinné to může být především právě u generace, která již papírové noviny a televizní debaty zcela zavrhla. Proto se politikům vyplatí postávat na frekventovaných křižovatkách ve městech nebo ve stanicích metra.
„Mládež se do debat o politice zapojuje právě přes sociální sítě,“ vysvětluje politolog Daniel Kunštát. Mladí lidé se nemusejí dívat, co kdo říká v hádkách před kamerami. Zato dají hodně na to, od koho jim odkaz přijde. „Vědí, že jim to poslal někdo důvěryhodný z jejich okolí, někdo, komu věří jako politicky kompetentnímu. Nemusejí tak sledovat ani zpravodajské weby,“ říká deníku Metro politolog.
Podle politických marketérů klesá účinek billboardů. Tento reklamní prostředek, alespoň v předvolební kampani, je podle nich spíše jen podporou dané strany.