Jací lidé sedávají na této židli?
Nejčastěji lidé po zákazu řízení, nebo ti, kteří se vybodovali. To znamená, že buď zavinili těžkou dopravní nehodu, nebo se opakovaně dopouštěli různých přestupků a nehlídali si počet trestných bodů. Když je nasčítají, čeká je rok bez řidičáku, lékařská prohlídka, praktická i teoretická zkouška v autoškole a přirozeně i návštěva u dopravního psychologa.
S jakými příběhy k vám přicházejí?
Mají své verze, často jsou nevinní. Dalo by se říci, že jako vězení jsou plná nevinných, tak i vybodovaní a silniční piráti do toho spadli nevinně. Ale vážně. Je přirozené, že se člověk snaží sám sebe vždy prezentovat v lepším světle. Jenže někteří se snaží stylizovat do podoby, která jim nesedí. Mám rád ty řidiče, kteří si nevymýšlejí pohádky a nehrají se mnou falešné hry. Jsem rád, když mají sebekritický náhled, uznají, že je to jejich chyba. To je první věc, jak se z toho nejrychleji dostat.
Rychleji to nejde?
On už jim v podstatě nikdo nepomůže. Advokáti jim sice naslibují hory doly, ale výsledek je většinou nula. Postižené to navíc stojí hodně peněz, možná se jim na čas podaří pozastavit odebrání řidičáku. Ve finále ale trest stejně přijde a ještě to stojí další peníze.
Mimochodem, co jste říkal na chování řidičů kamionů při nedávné hromadné havárii na D1 na Českomoravské vysočině?
To mě opravdu zasáhlo. Jsou to profesionálové, předpokládám. Nevím, jak to chodí například v Polsku, u nás musejí kamioňáci na pravidelné lékařské prohlídky, psychotesty. Pokud mohu posuzovat z toho, co sám vidím, naši řidiči jsou vcelku slušní, nedělají nepředvídatelné věci. Ale nebudu ukazovat na jiné národnosti, aby nás někdo neobvinil z předpojatosti. Kdo ale jezdí, ten to dobře vidí. Když řídím nákladní vůz o váze někdy i několika desítek tun, tak nemohu jet na sněhu a ledu osmdesát. I padesát je moc. Chápu, že ty řidiče tlačí nějací dispečeři: Jeď, jeď, jeď, musíš být už v továrně, vezeš dodávku, bude průšvih, čekají. Ale na té dálnici, v jakém byla právě stavu, zabrzdíte kamion na několika stovkách metrů. Když tam ale stojí kolona, tak zastavíte o ni. Mě ta havárie hluboce znepokojila. Takhle profesionálové neřídí.
Vraťme se k hříšníkům u vás. Stává se, že je nepustíte dál?
Stává. Těm, kteří jsou na něčem závislí. Než jdou ke mně, musejí na lékařskou prohlídku. Což je někdy problém. Já třeba chci, aby mi sem člověk donesl výpis ze své evidenční karty řidiče. Abych věděl předem, jakých přestupků se v životě dopouštěl, jaká je jeho řidičská historie. Není to povinné, ale já to chci. Lékař by tu kartu měl taky vidět. Protože by pak zjistil, za co třeba dotyčný o řidičský průkaz přišel. Že v tom hrál roli alkohol nebo něco jiného. Ale lékaři se často vůbec bojí zeptat, co vedlo k tomu, že o řidičák lidé přišli. Kdyby to věděli, možná by toho člověka poslali ještě na jiné vyšetření. Psychiatrické nebo toxikologické.
Pokud mají lékařské potvrzení, že jsou způsobilí, proč neprolezou vaším sítem?
Třeba proto, že se nedokážou soustředit. Dělají velké množství chyb. Mají problém po určitý časový úsek se soustředit, jsou rozhození, nedokážou se v časové zátěži koncentrovat na výkon.
Zkoušíte víc mužů než žen?
Devadesát procent jsou muži. Je to dané i tím, že je víc řidičů než řidiček, i když se už poměr vyrovnává. Ale muži jezdí víc. Ženy jsou ale asi opatrnější a méně agresivní. Pokud narazíte na agresivní řidičku, tak má v sobě spíš něco mužského.
Kde se v lidech bere za volantem agresivita? Že je stále víc aut a stále méně místa na silnicích?
Agresivita se rodí z frustrace. Provoz houstne. I teoreticky je popsané, že se agresivita zvyšuje tam, kde je pohromadě velké množství lidí. Když nemají kolem sebe prostor, musí si ho vybojovávat. To asi znáte z přeplněné MHD. Když se narušuje vaše osobní zóna, když se na vás někdo mačká. Na silnicích je to stejné. A navíc jedni někam spěchají a jiní jim překážejí v cestě. Klasická frustrační situace. Je zbytečné konflikty vyvolávat, například tím, že pojedu pomalu v levém pruhu na dálnici. Lze jim předcházet defenzivním způsobem jízdy. Když vidím, že se za mnou někdo hrne, tak uhnu, on projede a je všechno vyřešené. Problém zmizel. Když to neudělám, ti za mnou se podle toho začnou chovat. Podjíždět, vyblikávat.
Dá se odhadnout typ řidiče podle auta? Třeba když má velké SUV?
Úplně ne, jsou to trochu mýty. Je jasné, že ve velkém voze, navíc obklopený airbagy, se člověk cítí bezpečnější. Co je velké, to si přirozeně vynucuje pozornost a možná i přednost. Když se na vás zezadu přiřítí tank, tak mu většina lidí uhne.
A co čepičáři? Roztržití pánové v kloboucích?
Žádné výzkumy na to neexistují. Přiznávám, že když na takové narazím, jsem ostražitější. Asi s nimi má zkušenosti víc řidičů, proto se to traduje. Tyhle mýty směřují k řidičům seniorům. Ale když si vezmete případ toho více než osmdesátiletého pána, co vjel u Příbrami na dálnici do protisměru, obavy v tomto ohledu chápu. Občas zaslechnu, že lidé nad sedmdesát by měli odevzdat řidičák. V některých státech to tak je. Možná to jednou vyřeší samořiditelná auta, pokud budou finančně dostupná.
A co ostří hoši v nadupaných autech s kšiltem dozadu? Taky je přezkušujete?
Občas se tu tihle závodníci objeví. Mívají silná, ale starší, ne moc bezpečná auta. Někteří z nich snad časem dospějí a dozrají. Ale někteří se nikdy neuklidní a budou dělat přestupky dál.
Většina řidičů by si přála jen rovné vozovky a stromy dvě stě metrů od silnice. Jenže lidé se řítí stovkou tam, kde se dá jet jen padesát.
Často přemýšlím o sebeovládání lidí, o jejich respektu k pravidlům. Když je tam padesátka, tak to má asi důvod, třeba že tam chodí děti ze školy. Část řidičů to ale bere jen jako jakousi informaci, ne omezení rychlosti.
Bývá při psychologickém vyšetření někdy legrace?
Ani ne. Moji klienti jsou někdy nervózní, většinou to chtějí mít rychle za sebou, vědí, že hrají o řidičák. Alespoň se někdy svěřují a dokážete je možná i pochopit. Měl jsem tu řemeslníka, chvátali s kolegou k havárii. Někde praskla voda, ničila obchod. Protože ale chvátal k havárii ve městě a naměřili mu na padesátce devadesát dva, automaticky přišel o průkaz. Na půl roku. Pán měl pocit, že to musí rychle zachránit, bylo to o víkendu, ti policisté byli někde schovaní. V konečném důsledku se ale pak dozvíte od lidí, kteří někam spěchají, že vlastně nebylo kam až tolik spěchat. V tomto případě ale asi ano. Já se snažím lidem vysvětlovat, že zvláště v Praze není kam spěchat. Všude jsou semafory, na kterých se stejně sejdou s těmi pomalejšími. A ještě při tom mají vyšší spotřebu paliva.
Kolik bodů jste v životě nasbíral vy?
Mám nula trestných bodů. Vřele každému doporučuji nechat si vyjet výpis z evidenční karty řidiče, aby věděl, jak na tom je a nedivil se, až mu přijde výzva k odevzdání řidičáku. Nedávno jsem to udělal, paní se divila, proč to chci, když mám nulu. Z výchovných důvodů, abych tady mohl případně ukazovat, že se dá jezdit i bez trestných bodů.