Není vám líto, že nejste opravdový prezident?
Tím, že jsem se tentokrát neúčastnil volby, jsem dal najevo, že mi to líto není. Mám alespoň toto malé prezidentské křeslo.
Čtete deník Metro?
I když si hodně lidí myslí, že jsem jen někde zalezlý na jednáních, metrem jezdím. Samozřejmě, že ne pořád. Občas se ale k Metru dostanu.
V čem je šéfování komory jiné než ministerstvo?
Má výhody. Mohu komunikovat s velmi širokým spektrem partnerů. S vládou, se stranami, s odbory, s firmami. Velice mě to baví, protože mě vždy víc bavila konkrétní hospodářská politika. Nikdy jsem nebyl moc člověk politických stran a parlamentního života. Teď v parlamentu být nemusím, ale současně jsem velmi blízko toho, kde se připravuje hospodářská politika. Navíc se nám podařilo zvýšit prestiž komory právě v očích vlády i politických stran.
Jak se to podařilo?
Umíme své názory a pozice dobře formulovat, jsme jako celek silnější a důraznější. Více za své názory bojujeme. Úspěch je cennější o to víc, že komora má nepovinné členství a její fungování i financování není úplně jednoduché.
Teď se volá po pracovních silách z ciziny. Není to jen prodlužování technologického zaostávání?
Považujeme je jen za záplatu, která řeší problém krátkodobě. Byla by ale škoda promeškat možnost dalšího růstu proto, že nebudou lidi. To teď potřebujeme překonat právě dovozem pracovních sil. Nesmíme ale připustit, aby to některé lidi a firmy ukolébalo.
VW zkrátil pracovní dobu, Škodovka chce naopak den přidávat. Není to krok zpět?
Nemyslím. Jsem trochu nervózní z módního trendu zkracovat pracovní dobu. Uvědomme si, že mluvíme o dělnických profesích, což je pochopitelné, ta práce je fyzicky těžká, i když ne jako před 30 lety a dříve, ale je poměrně monotónní. Pokud se svět vyvíjí, životní úroveň roste, produktivita s tím, dlouhodobý trend zkracování pracovní doby je. Jestli ji v roce 2018 v Německu VW zkracuje, a v Boleslavi ne, tak trend zkracování pracovní doby stejně neskončí.
Nemohly to firmy včas více modernizovat?
Když jsem nastoupil do čela hospodářské komory, řešil se zcela opačný problém – vysoká nezaměstnanost. Ekonomická situace byla úplně jiná. Firmy už tehdy cítily, a možná ještě dříve, že není dostatek těch odborníků, které tehdy produkovaly školy, ale před čtyřmi lety to nebyl hlavní problém.
A až firmy zmodernizují výrobu, pošleme je zpět?
Zahraniční pracovní síla je v tomto ohledu velice pružná. I když třeba na Ukrajině není situace jednoduchá, přece jen se stabilizuje.
Jenže stroje a roboty nestávkují...
Řeknu něco, co se možná nebude každému líbit. Stojíme před velkou reorganizací způsobu práce. Stejně významnou, jako byl před čtyřiceti lety nástup počítačů. Dnes je strach, že roboti vezmou práci. Kdysi připravily počítače o práci písařky na psacích strojích. Vytvořily se ale nové profese, nebylo tolik ajťáků. Bude to obdobné. Asi i nyní přijde okruh profesí, kterým vezmou roboti práci. Toho se nebojím. Spíše bych apeloval, abychom šance, které se nabízejí, využili. Abychom pro naši ekonomiku získali daleko větší díl přidané hodnoty. Ne, že někde něco vymyslí a tady to vysoce kvalifikovaní, ale levnější zaměstnanci, vyrobí.
Nespoléháme příliš na levnější pracovní sílu?
Na tom nebylo v uplynulých třiceti letech nic špatného, nějak jsme to museli překlenout v 90. letech po transformaci. Teď nastal čas, abychom využili všech posunů ve změnách produktivity práce a více stimulovali chytré lidi, kteří jsou schopní vyšší přidanou hodnotu vymýšlet. Jsme sice malou, ale aktivní velmocí v oblasti vyspělých počítačových her. Tam byla virtuální realita využita v tom, že jste se třeba přenesl do dokonalé tankové bitvy. Já je nehrál, protože jsem na vojně jezdil sice ne v tanku, ale v bojovém vozidle pěchoty a do konce života jsem si toho užil až až. Kdysi většinu takových firem u nás, když se dostaly na nějakou úroveň, jejich zakladatelé prodali. Pro kluky v 25 až 30 letech to byly obrovské peníze, miliony nebo desítky milionů dolarů. Jejich nápady skončily v Silicon Valley, v Německu nebo Asii. A tam na tom vydělali desetkrát padesátkrát víc. Dnes se ukazuje, že myšlenky vyvinuté v rámci virtuální reality, sofistikované počítačové hry, by mohly mít i průmyslové využití. Proč tyhle firmy nestáhnout do průmyslových firem, nedat jim pět deset let horizont pro další rozvoj?
Jak toho ale dosáhnout?
Nejsem zastáncem daňových úlev, spíš jsem pro infrastrukturní kroky. Nejen dálnice, kde zaostáváme, a rychlé železnice, ale rychlý internet, už to trvá tři roky, snad se k tomu nová vláda vrátí – ve školském systému více přitahovat k zajímavým oblastem technického vzdělávání. Teď se najednou začalo opět mluvit o zavedení dílen do škol. Já jsem měl vždycky rád dílny a pozemky. Ne, že by mě bavilo někde kopat záhony krumpáčem, ale dílny mě docela bavily, i když jsem nebyl nijak výjimečně zručně zdatný, ale lepší než sedět ve třídě.
Asi by to ale chtělo spíš dílny 21. století.
To samozřejmě. Za ty čtyři roky v čele hospodářské komory jsem už navštívil hodně odborných středních škol, vidím jejich počítačové vybavení, sofistikovaný software, leckde mají starší vyřazené roboty z firem, má ho pomalu každá druhá škola. To je směr, kterým by mohla jít politika vlády i osvěta ze strany hospodářské komory. Je to trochu i sociologický problém. Rodiče pořád mají pocit, že mají dát dítě na všeobecně vzdělávací školu, na gymnázium, že řemeslo je něco podružného, co neposkytne dítěti potřebný sociální status. Máme výborné vysoké školy, ale také máme školy, z nichž vyjde člověk s titulem a nenajde práci, je to výroba potenciálního nezaměstnaného. Je třeba vysvětlit rodičům, že řemeslo asi není o tom, že dítě bude chodit po špinavé dílně umazané od mazutu a prachu. Ale že bude třeba sedět dobře oblečené u počítače a něco současně tvořit a že bude mít vyšší plat než vysokoškolák s titulem politolog nebo sociolog.
Komora ale nemá možnost tlaku na vládu nebo zaměstnavatele.
Úplně nesouhlasím. Podnikatelé by teoreticky mohli jít taky do stávky. Kdyby hospodářská komora chtěla, uměla by něco takového zařídit. Když jsem začínal, měli jsme kolem osmdesáti profesních společenstev, teď je to přes sto dvacet a další se hlásí, máme už přes patnáct tisíc členů z řad živnostníků, malých i strategicky důležitých velkých firem. Minimálně navodit ovzduší. Ale já nic podobného nechci. Ekonomice se daří, takže není důvod stávkovat, organizovat protesty. To však neznamená, že máme přehlížet skryté problémy, které jsou pod povrchem. A mohou se projevit v horizontu pěti, deseti nebo patnácti let.
Můžete být konkrétní?
Souvisí to s nedostatkem pracovní síly. Ten není jenom obecný problém proto, že se ekonomice daří. Je hlavně strukturální. Pořád máme v zemi kolem tří set tisíc lidí bez zaměstnání a na druhé straně firmy zoufale hledají nové pracovníky.
Proč?
Například proto, že vzdělávací systém produkuje příliš mnoho odborníků na různých úrovních, po kterých není poptávka. Neprodukuje odborníky v oblasti řemeslných zkušeností, technické inteligence, střední technické kádry. Měli bychom co nejrychleji udělat změny ve vzdělávacím systému, trošku důkladněji se podívat na celý sociální systém, který i při takovém nedostatku pracovních sil dovoluje určitému okruhu lidí zneužívat sociální dávky a celý sociální model. Určitě by neškodilo přidat ve vládních investicích do infrastruktury, a to nemluvím jen o rychlé železnici a dálnicích. Mám na mysli například rychlý internet.