Zahrádkáři stále nemají zákon a přišli už o statisíce pozemků

Před třiceti lety patřili zahrádkáři mezi spolkovou velmoc. Dnes jich zbyla asi třetina, ubylo totiž kolem dvou set tisíc zahrádek v koloniích po celé republice. Zájem přesto o plahočení se v záhonech na pár metrech čtverečních stále trvá. Jen v Praze je nyní asi deset tisíc čekatelů na volná místa v zahrádkářských osadách.

Situace je všude v republice téměř stejná. Nad lukrativními městskými pozemky, kde se zbývající zahrádkářské kolonie krčí, krouží developerští dravci. Tyto obecní pozemky se ruší nejsnadněji. Leckde jsou oplocené zahrádky, které byly dřív na okraji měst, už léta obestavěné stále víc se rozšiřující novými domy jako poslední ostrůvek živé přírody.

Že ale není vše zcela ztracené, dokazuje brněnský příklad. Ve vnitrobloku v Merhautově ulici by už v následujících týdnech mohla vzniknout nová zahrádkářská organizace.

„Lidé z okolních domů se rozhodli nejdřív založit jen komunitní zahradu,“ řekl deníku Metro Martin Říha, zástupce brněnského svazu zahrádkářů. „Pak sami přišli s tím, že chtějí založit organizaci a kromě úpravy prostoru chtějí na volném prostoru založit i záhony na pěstování,“ dodává Říha.

Také v jiných městech už přemýšlejí, že začnou hledat lokality, i když cena stavebních parcel se dnes vyvažuje zlatem. Například v Ostravě, kde od roku 1989 zmizela polovina zahrádek. V Karviné se dokonce magistrát spojil se zahrádkářskou organizací a uvažují o nové „kolonii“.

Obecně je ale situace kolem zahrádkaření v Česku komplikovaná. „Stále čekáme na zahrádkářský zákon, který najdeme jak ve všech sousedních zemích, tak i jinde v Evropě,“ řekla deníku Metro Marta Pawlicová, tajemnice Českého zahrádkářského svazu. Podle ní by pomohl lépe čelit tlaku developerských skupin. O zákonu se mluví už třicet let. Nejblíž od jeho schválení byli zahrádkáři v roce 2010. Zákon prošel úspěšně Poslaneckou sněmovnou, ale tehdejší prezident Václav Klaus ho vetoval.

V roce 1990 bylo v zemi přes čtyři sta tisíc zahrádkářů, teď 134 tisíc. „Částečně za to mohla změna životního stylu, lidé tráví volný čas jinak,“ uvádí Pawlicová. Další odliv přišel s rušením osad kvůli výstavbě bydlení. Osady mizí i tam, kde si z nich postupně udělali lidé „chatové“ oblasti pro celoroční bydlení, mají zde trvalé bydliště a obce je nakonec přeměnily na pozemky pro výstavbu. To je třeba případ kolonie v pražské Točné.

Evropa jim přeje Zatímco u nás nemají nadšenci oporu v zákoně, jinde je zahrádkaření „svaté“. Dánové nařídili zakládání zahrádek královským výnosem už v roce 1826. Nový zákon z roku 2001 zavedl pojem „trvalé zahrádkářské zákony“. Ve Švédsku se uzavírají nájemní smlouvy na zahrádku na minimálně 25 let. Francie má zákon na ochranu zahrádkářských osad před urbanizací již od 1976. Rakušané se řídí spolkovým zákonem o úpravě zahrádkářských vztahů od roku 1958. Zákon o zahrádkaření mají také ve zbylých sousedních zemích v Polsku, Německu a od roku 1997 také na Slovensku.