Je vaše třetí kniha pro děti s názvem Ve tmě jako v ranci jdou tři počůránci jiná než předchozí?
Je vylepšená. U té první jsem vybral básničky a nakreslil obrázky původně v prvním vydání černobílé. Ve druhé jsou třeba i slabší básničky nebo které se nevešly do první, ale zase graficky byla kniha hodně posunutá. A v té třetí se obě věci spojily. Básnicky kniha sviští a také graficky je vydařená.
Máte v hlavě něco dalšího?
Mám, chci udělat pokračování knihy Z deníku ajťáka. Mám asi třetinu napsanou, tak bych ji chtěl vydat příští rok a bude se jmenovat Ajťáci vrací úder. A pak další dětskou knihu. Říkal jsem si, že bych k ní udělal třeba pexeso.
Psaní knih berete jako oddech od hraní?
Ono se to spíš vzájemně doplňuje. Je spousta nápadů, které nefungují ve stand-upu, nebo je to tak podané, že to funguje jen na papíře. Naštěstí mě napadají obě formy.
Víte o někom, že by měl všechny vaše knihy?
To nevím. Když jsem vydal Z deníku ajťáka, tak jsem dával na Facebook dotaz, kdo má dvě předchozí a někdo mi napsal, že ano. Teď to zopakuji a uvidíme. Ale myslím, že pár odvážlivců se najde.
Knihy jsou z vašeho vydavatelství Vládce všech galaxií. Proč jste ho založil?
U těch předchozích děl jsme připravili s mým editorem a grafikem Bohoušem Vaňkem celou knihu na klíč a dali jsme to nakladateli. Tak jsem si říkal, že si ji můžu vytisknout a vydat sám. Pak jsem dostal nabídku od distribuce. Mám knihy rád, vystudoval jsem knihovnickou školu. Pro mě je příjemné u toho být od začátku a vše kontrolovat.
Píšete, hrajete divadlo, vystupujete stále jako stand-up komik. Už si kšefty i vybíráte?
Někdy ano, abych stíhal to, co mě baví. Ale pořád kombinuji všechno dohromady. Třeba v prosinci budu hrát méně.
V čem jste k vidění na divadelních prknech?
Nedávno byla premiéra hry Celebrity s. r. o. v Divadle Palace, což je komedie ze zákulisí natáčení seriálu. A s Josefem Poláškem jsme udělali hru Evžen a Kopírák. Je to o dvou klucích, co čekají na přehradě na jednu holku. Furt se jí nemůžou dočkat, tak začnou vést filozofické hovory. To je pěkná inscenace o pubertě.
Letos jste byl vidět také v seriálu Na vodě. Čekáte třeba i nějakou filmovou nabídku?
Něco se připravuje. Ale dokud není nic jisté, tak o tom nechci mluvit. Rád bych ale točil komedie. Vždycky jsem měl rád Louise de Funése a tyhle bláznivé francouzské komedie, tak něco takového.
Pořád tedy máte co dělat...
Já to beru spíš jako zábavu, než jako práci. Už od dětství mě bavilo pořád něco vymýšlet. Něco jsem si četl, psal nebo kreslil, ale i vystupoval. To, co jsem dělal jako dítě, dělám stále, ale teď se tím naštěstí ještě živím. Ale dělal bych to i tak.
Loni jste se představil také ve StarDance, sledujete letošní ročník?
Ani tolik ne, protože v sobotu mám většinou představení, takže jsem viděl jen pár věcí zpětně, abych byl trochu v obraze. Ale s lidmi ze soutěže v kontaktu jsem. Posílám také hlasy Lucce Hunčárové, se kterou jsem tancoval. V jednom díle tam budu dělat i předtančení a půjdu se tam na některý i podívat.
V předchozích rozhovorech jste zmínil věci, které byste rád v budoucnu udělal. Poznamenal jsem si: talk show, namalovat obraz, napsat hru a udělat scénky s postavou Tydýta. Už jste něco zrealizoval?
Co se týče Tydýta, napsali jsme s Danem Růžičkou námět, který se snažíme udat. Postava je tam rozvinutá a má blízko k Mr. Beanovi. Obraz bych namalovat chtěl a stejné je to s hrou, kterou bych rád napsal, šlo by o komedii. No a talk show by mě také bavila. Když jsem byl párkrát hostem, zjistil jsem, že by mě bavilo se těch hostů netradičně ptát. Člověk musí mít hodně plánů, protože ono z toho vyjde třeba jenom něco.
Při těch stand-upech bavíte lidi, ale vy sám zachováváte kamennou tvář. Je to pro vás těžké?
Ani ne. Tak to komik má. To vám ani nepřijde. Když začnete něco dělat, tak se bojíte, jestli to bude dobrý. Vy se tomu nesmějete, protože vám to vtipné ani nepřijde. Když se lidi začnou smát, tak vás to někdy i překvapí, ale to je princip komiky.
Když tedy vymýšlíte něco nového, máte na začátku i strach?
Trochu ano. Nikdy nevíte, jak to bude fungovat. Základ je, aby se bavili a smáli diváci. Vy se bavíte vnitřně a smích publika je odměna za tu práci.
Bojujete někdy s tím, že vás někteří lidé kritizují, že je váš humor nebaví?
Já to moc neřeším. Dělám prostě, co mě baví. Nemusí se všechno brát tak vážně. Já věci rád shazuji. A začínám u sebe. Všiml jsem si, že u nás přetrvává jedna věc. Říká se, že mají Češi smysl pro humor. Nejvíc tady ale funguje, když si děláte legraci z něčeho, co nemají rádi. Třeba z nějakého politika. Jenže když si uděláte legraci z politika, kterého mají rádi, tak je to najednou špatně. A já moc nechápu, proč to tak je. Furt se asi bereme strašně vážně. Já si ale budu legraci dělat dál ze všeho.
Humor přenášíte ale i do básniček a říkanek v knihách. Snažíte se tedy pobavit i děti?
Tak u mě to není o bavení. Spíš než o dělání humoru, je to u mě o vidění světa.
Žijete celý život v Praze, co vás na ní nejvíc baví?
Tak nějak všechno. Já žiji od mala ve Strašnicích. S tátou jsme vždycky o víkendu chodili ven do města. Šli jsme třeba do kina, pak do Koruny na chlebíček. Hodně jsem se pohyboval v centru. Třeba naproti původnímu divadlu Semafor byl bar, kde měl táta kamarády, tak s nimi popíjel a my si hráli venku. Já si tedy z dětství pamatuji ty průchody, bary a divadla. To prostředí mě lákalo a to se mi vlastně splnilo. Mám rád hodně poezii o Praze, co napsali Nezval nebo Seifert. Rád chodím po Praze, protože mi ta místa něco připomínají.
Promítá se Praha i do vaší tvorby?
Zatím ne, ale říkal jsem si, že někdy bych napsal třeba básnickou sbírku o Praze, ale to se dělá až ve stáří.