S jakými pocity jste přijala zprávu o nominaci na cenu Thálie?
Měla jsem zrovna dobrou náladu a po té zprávě se mi ještě zlepšila.
Jaký je vlastně váš názor na snahy umění nějakým způsobem změřit a stavět na stupně vítězů?
Kdo má všech pět pohromadě, musí vědět, že to jednoduše nejde. Pokud tu snahu provází – sotva tedy existující – schopnost být objektivní, je to možná snaha poctivá, ale naivní. Běžce na tratích rozsoudí stopky, tenisté mají jasné bodování, žáčky prvního školního stupně může zřetelné odlišit počet hrubek v diktátu a tak dále.
Na vzorníku, kde bude vedle sebe sto odstínů červené barvy, už budete hůř hledat shodu s deseti kolegy, které tři jsou nejhezčí, a to se barvy ani nepohnou! Herecký projev je nezměřitelný a vytváření role dobrým hercem nemá konec. Myslím, že člověk ani ve vlastní sebereflexi neumí být objektivní! Žebříčky je třeba chápat jako hru na pravděpodobnost a neodsuzovat individuality za to, že jí opovrhují.
Text hry, za niž jste nominovaná, jste nosila v hlavě dvacet let, nyní máte za sebou první rok jejího uvádění. Jaké pro vás je setkání s Božskou Sarah?
Je to neustávající pochod do kopce a na jeho vrcholu je někdy nedej bože jen primitivní kóta zvaná sebeuspokojení. Ale příroda kolem je nádherná, když vám nevadí ostré trny na větvích keřů divokých růží. Někdy jsem celá nepoeticky podrápaná a unavená, ale nevadí mi lijáky a nesnesitelný žár slunce ani drolivý terén, který každý chybný krok trestá sesutím do četných propastí omylů. A nijak si nepřeju, abych už ten výstup měla za sebou! Je krásné neustále v té roli jít a pátrat.
V těchto dnech se zabýváte svou první divadelní režií. Vybrala jste si pro ni hru Tennessee Williamse Báječná neděle v parku Creve Coeur. Proč?
Miluji Tennessee Williamse a začala jsem se bát, že už se s ním nesetkám. Vím, že tohoto autora žádný aranžér výkladních skříní svých originalit nemůže zneužít, a já bych toužila jen pokorně po kolenou vkročit do niter jeho postav a ptát se se zatajeným dechem, jestli se mi daří správně pochopit, co jim tenhle velikán dal do vínku.
Stačila jste už jako režisérka překvapit?
Mé herečky mě respektují, jsou úžasné (Lucie Žáčková, Barbora Munzarová, Sabina Remundová – pozn. red.). Překvapení asi teprve přijdou! Věřím jen na ta dobrá, milá a prospěšná.