Rozhodně nečtěte dál, pokud stejně jako já nesnášíte nevyžádané rady. Nemůžu vystát, když mi někdo cpe poučky a doporučení na cokoliv. A bůhví proč zrovna v těhotenství a s malým dítětem jich člověk dostává ze všech stran pěknou nálož. Tyhle rady jsou zpravidla dávané s dobrým úmyslem, podložené pevným přesvědčením, někdy vytvrzené vlastní zkušeností a dost často absolutně bez znalosti situace.
„Pozor, radši si ji držte, ať vám nevletí pod auto,“ říká mi paní na přechodu, když jde dcera normálně vedle mě a rozhodně nevypadá na to, že by chtěla kamkoliv letět. „Takhle jí akorát zničíte páteř, když je tam tak ohnutá,“ kroutil hlavou pán v samoobsluze, když viděl, že mám dceru na sobě navázanou v šátku (a miminko spokojeně spinkalo).
„To by neměla chodit takhle bez bot, nebo se nastydne,“ upozorňují mě různí lidé (hlavně v létě, kdy dcera nemocná není). Vždy, když nějakou takovou radu dostanu, trochu to ve mně zabublá vzdorem, něco neurčitě zdvořilého zamumlám a dalších pár minut vymýšlím vtipnou a ráznou odpověď, kterou jsem mohla dotyčného elegantně setřít.
Nicméně pokud bych se nekrotila, byla bych i já sama přebornicí v udělování rad, o které mě nikdo nežádá. Když slyším cizí matky, jak se baví o něčem, co už mám za sebou, musím se sebou svádět tuhý boj, abych jim nevstoupila do hovoru se svými moudry. Takže pozor, tady je několik nevyžádaných rad, které už prostě musí ven:
„Dítě potřebuje mnohem méně věcí a mnohem víc trpělivosti a pochopení, než si myslíte. Nevoďte dítě za ruce, dokud samo nechodí. Kojte tak často a tak dlouho, jak dítě chce, nikoliv podle hodinek. Vlněné návleky udrží nožičky krásně v teple. Botičky vybírejte nejen podle délky, ale i podle šířky. O nevyžádané rady fakt nikdo nestojí.“ Uf, to se mi ulevilo.