Vyhazujete chleba? Myslím konkrétně ten, co nestačíte sníst, dokud je měkký. Starší chleba totiž ve většině domácností končí v odpadkovém koši. Fakt je, že každý chléb vydrží jinak.
Některé supermarketové chleby, co si je kupujeme ještě teplé, dokážou „zkolabovat“ ve špajzce už druhý den! Okamžitě chytnou nějakou plíseň nebo jsou brzy na hranici poživatelnosti. Guma! Drolí se! Nevoní, tvrdnou! Já tady teď nehodlám psát o těch nejhorších podobách chleba, které, bohužel, náš trh také produkuje!
Čtěte také: |
O chlebu, který není kvalitní, neví, co je to kvásek, je vyroben z nějakých tragických směsí a pofidérní mouky a ani bych se nedivil, že do něj občas – v rámci trestuhodné recyklace – nějaký gastronomický ďábel přihodí trochu rozemletého starého chleba, co se neprodal. Já chci mluvit o chlebu dobrém.
A mám hned několik rad k tomuto chlebíčku kvalitnímu, který jsme se naučili kupovat podle jeho jména a výrobce – a věříme, že je chutný a kvalitní. Bohužel, i toho někdy koupíme víc, než potřebujeme, a tak nám lehce ztvrdne či okorá. Můj děda i táta na to měli několik nádherných receptů. Táta prostě ze staršího chleba dělal topinky na sádle, rozhobloval na ně stroužek česneku a navrch nasypal míchaná vejce s pažitkou: delikatesa první třídy! A chleba v oši neskončil!
Děda, můj šetrný a zodpovědný děda, zase každé ráno snídal starý chléb tak, že mu babi uvařila meltu nebo bílou kávu a on si do velkého hrnku – minimálně půllitrového – nakrájel kousky lehce okoralého chleba a nabíral si je lžící – hned jak do sebe nasákly to domácí kafe. Všechno s chutí spořádal.
Pamatuji si, že mi dal občas ochutnat – a bylo to fantastické! Dnes by děda nejspíš dostal metál za návod, jak neplýtvat potravinami!