Stojíme uprostřed temného skladiště, kde není vidět na krok. Jediný zdroj světla, který je k dispozici, je modrá lucerna v naší ruce. S její pomocí si lze nejen posvítit kolem sebe, ale také z ní házet světelné koule. A ty se sakra hodí. Ze tmy se totiž začínají vynořovat robotická, pavoukům podobná monstra, která se spolu s jejich létajícími kamarády s rudýma očima snaží o jediné. Sežrat nás!
Je tedy celkem fajn vidět alespoň na krátkou chvíli dál než na metr před sebe. Zbraň, kterou máme v ruce, sice funguje výborně, jakmile se nám jí ale podaří odehnat jednoho hmyzáka a následně zabít druhého, třetí na nás skáče s mrazivou efektivností. „Aaaa,“ tlumeně vykřikujeme a děláme několik kroků dozadu. Přitom si sundáváme z hlavy herní helmu a odkládáme ovladače. Ufff.
Naštěstí jsme opět zpátky ve sklepní herně v Dejvicích, kam jsme vyrazili na reportáž do magazínu Metro. Světla je už docela dost a místo praskání kostí je tu slyšet jen smích Mileny Koljensic, zástupkyně tvůrců hry. „No a teď, když o hře nenapíšete, o vás budu vyprávět, že jste křičel jako holka,“ pomrkává spiklenecky Koljensic.
Český Modrý efekt
V Dejvicích jsme si nezkoušeli jen tak ledajakou VR hru, tedy pařbu hranou ve virtuální realitě, ale počin s názvem Blue Effect, který je vůbec první VR hrou vytvořenou českým studiem. Svou premiéru si u nás odbyla v září loňského roku a podle Daniela Jermana z DIVR Labs, studia, jež hru vytvořilo, má výborné ohlasy nejen u mladých lidí. „Je to taková sci-fi hororová atmosférická střílečka. Jde spíš o technické demo než komplexní hru. Opravdovou teprve chystáme,“ láká Jerman. Boom hraní VR her, kterých po světě v posledních letech vzniká celá řada, se pomalu rozmáhá i v Česku.
Systémy na virtuální realituHTC Vive HTC Vive je VR helma s největší nabídkou her a zážitků. Vive funguje na bázi pohybu po celé místnosti, v rukou máte dva ovladače a na hlavě helmu, do které se vejdou i brýle. Vive se odlišuje od ostatních VR řešení rozšířením virtuální reality o okolní prostor, ve kterém se uživatel má možnost pohybovat. Prostor, v ideální velikosti 5x5 metrů (stačí ale i 4x4), je snímán laserovými čidly, která mapují libovolné objekty a přenášejí je do helmy, čímž zabraňují nechtěným kolizím a dávají možnost mixovat realitu s virtuálně přidaným obsahem. Oculus Rift Rift byl první oznámenou VR helmou, posléze byl koupen Facebookem. Jelikož na Oculus měli vývojáři her a zážitků více času, nabízí lehce lepší grafiku než HTC Vive, na druhou stranu nedává možnost volného pohybu po místnosti. Hrát lze vsedě nebo vestoje. Ovládání Riftu je realizováno Xbox ovladačem, případně s pomocí pohybového ovladače Touch. Oculus Rift je v tuto chvíli určen pro použití z jednoho místa, tedy bez volného pohybu hráče prostorem. V budoucnu lze také čekat kromě her a dalších aplikací hlubokou integraci s Facebookem. Sony PS VR Sony PlayStation VR je podle heren objektivně nejhorší z VR systémů. Ať se již jedná o nabídku her, ovládání, snímaní pohybu pět let starým snímačem, nebo o grafiku. Grafika her často vypadá jako 15 let staré tituly pro PC. S hrami na Vive či Riftu se většina her nedá srovnat. Koupi PlayStationu VR nedoporučuje ani Marek Ďuriš z Virtuální reality v Dejvicích. „Toto VR řešení je dokonce zakázáno půjčovat přímo firmou Sony – asi vědí proč,“ míní Ďuriš. Jediná výhoda PlayStationu je poloviční cena oproti Vive či Riftu, avšak je třeba přičíst konzoli PlayStation 4, televizi, 2x move ovladače, kameru, a dokonce nabíjecí kabely pro Move ovladače, které nepochopitelně ani nejsou součástí krabice s ovladači. Přestože se jedná o doplněk k masově rozšířenému PlayStationu 4, paradoxně má nejtěžší nastavování hracího prostoru, a to skoro před každou hrou. Virtuix Omni Virtuix Omni je platforma určená pro simulaci pohybu prostorem. Funguje v součinnosti s některou s VR helem a jsou pro něj třeba speciální boty. Na rozdíl od VR helem je kompatibilní s libovolnou hrou. Virtuix Omni mají některé herny zakoupené i dva roky, jeho vydání je firmou stále odsouváno. Dodání se nyní očekává v první polovině roku 2017. V Omni se lze pohybovat libovolným směrem, chodit bokem, běhat, skákat i krčit se. |
Má jen jeden poměrně podstatný háček. Vybavení, které virtuální hrátky umožňuje, není právě nejlevnější. Fanoušci tak buďto musí být ochotni zaplatit jen za speciální brýle zhruba dvacet pět tisíc korun, nebo jsou odkázáni na několik tuzemských heren. „Zhruba sedmdesátiminutová návštěva včetně seznámení s ovládáním vás u nás vyjde na 299 korun,“ říká pracovník centra Virtuální realita v Bubenečské ulici v Praze Marek Ďuriš.
Desítky bytů za den
Virtuální realita ale rozhodně není jen výsadou herních pařmenů. Začínající realitka Flatio, která nabízí střednědobé pronájmy, totiž spustila počátkem února možnost prohlídek nejpoptávanějších bytů ve virtuální realitě. Díky speciálním brýlím si tak mohou zájemci prohlédnout klidně i desítky bytů za den.
„Jako byste v bytě opravdu byli, to jsou nejčastější reakce od našich nájemníků a majitelů bytů, kteří přes nás pronajímají. Virtuální realita není nic nového, ale její praktické využití kromě herního průmyslu bylo dost omezené. Jsme ale přesvědčeni, že moderní technologie mohou posunout realitní byznys dál,“ říká ředitel realitky Radim Rezek.
Prohlídky ve virtuální realitě plnohodnotně nahrazují osobní prohlídky bytů, které tak nejsou při pronájmu bydlení na několik měsíců vůbec potřeba. Pro spuštění prohlídky stačí mít jen chytrý telefon a jednoduché kartonové brýle pro virtuální realitu. „Nejsme autory softwaru pro tvorbu prohlídek, ale jsme pravděpodobně první mezi realitními společnostmi, kteří podobnou možnost prohlídky nabízí a zcela tak nahrazují osobní prohlídky,“ doplňuje Rezek.
Přemýšlet se učí ve 3D
Procházejí se po továrnách plných všelijakých trubek, ventilů a žebříků, autem brázdí ulice měst. S trojrozměrnou virtuální učebnou pracují již rok, v rámci výuky, studenti České zemědělské univerzity v Praze. Ti si se svými pedagogy ve speciální učebně, takzvaném HUBRU, zkoušejí jak, na některé situace reaguje lidský mozek. Studenty by měla výuka naučit, jak se zachová člověk tváří v tvář zkoušce.
„Studenti plní různé úkoly ve virtuální realitě. Při jejich plnění je sledujeme, snímáme jejich reakci, a tak se nejen o nich, ale i o lidském chování obecně, dozvíme nejvíce,“ líčí průběh výuky proděkanka Pavla Rymešová.
Projekt si klade za cíl také například měření míry dopadu reklamy na člověka či zkoumání vztahu člověk – stroj. Studenti se podle Rymešové, podobně jako u pracovního modelu podnikatele Tomáše Bati, vypracují postupně z pozice testovacího subjektu na pozici toho, kdo testuje ostatní.
„Pracujeme s teoriemi, které se snažíme při testování ověřit, a zkoumáme odchylky od reality, které testy mohou přinést,“ vysvětluje Rymešová. Základní technologie stanice virtuální reality za několik milionů korun z evropských dotací je tvořena ze čtyř projekčních stěn, speciálních zrcadel s přední odraznou vrstvou pro zadní projekci, čtyř 3D HD projektorů s obrazovým procesorem a řídícího a trackovacího počítače.
Dalšími prvky jsou brýle pro 3D, trackovací systém pro zjištění polohy uživatele, prostorové ozvučení, technologie monitoringu chování a techniky pro tvorbu 3D videa. Nechybí ani software pro zobrazování a vývoj 3D modelu. „Jako první jsme ve stanici testovali chování člověka při řízení automobilu,“ doplňuje.
Pozorování velryb nebo procházení vesmírem
Cestou virtuální reality se rozhodli jít také tvůrci projektu nacházejícího se v pražském kině Pilotů. Na ploše třikrát tři metry tu v lednu stvořili takzvaný Virtuální pokojíček, který senzory, brýle a ovladače využívá ještě malinko jinak. Hlavními tématy jsou tu totiž kromě her také film a vzdělávání.
Návštěvník se tu tak může duchem přemístit třeba do vesmíru, kde může doslova obcházet jednotlivé planety a prohlížet si je. Díky 3D malování si také může kreslit různé obrazce. „Nekonečný prostor a možnosti virtuální reality vás pohltí,“ lákají autoři projektu, kteří v případě jeho úspěchu plánují v kině vytvořit ještě další dva podobné pokoje.