Říká se, že lyžování nebo jízda na kole se nezapomíná, je to tak i se skládáním?
Je to strašně individuální. Někdo třeba píše muziku do textů a já píšu texty do muziky. City mi jdou lépe vyjádřit hudbou, u textu pak musím dlouho psát, škrtat a přemýšlet nad obraty, aby přesně vyjádřily, co chci říct. Jo, takhle to je...
... přitom člověk by měl spíš pocit, že ty texty ze sebe sypete mnohem rychleji, než mi teď popisujete.
Jak kdy, někdy jeden píšu i měsíc. Mám zásadu, že v textu nesmí být ani jedno špatné slovo, myslím nefunkční. Někdy přemýšlím nad drobnostmi. Ale můj vnitřní filtr, který zkoumá, abych nepustil něco, o čem nejsem stoprocentně přesvědčený, funguje. Nebojím se škrtat, když je něco špatné, vyhodím to.
To zní radikálně.
Prostě hledám to správné slovo, které přesně zapadne. Napsal jsem mnoho textů a zjistil jsem, že je důležitá i interpretace daného slova. Navíc čeština je velmi bohatý jazyk a některá z nich mají i více významů. Míval jsem strach používat některá slova znovu, třeba napořád, ale opravdu záleží na tom, jak je zazpíváte.
Po svém úrazu jste měl od lékařů zakázáno skládat. Myslím ale, že píseň pro film Padesátka, která je také na albu, jste skládal ještě v zákazu, ne?
Byla druhá. První písničkou, a já jsem se rozhodl, protože se mi líbí, že bude i na desce, je Muzikoterapie...
A tu jste skládal kdy?
Když jsem absolvoval léčbu, začal jsem docházet na Albertov k paní doktorce Gerlichové a ona má na starosti komunikaci s pacienty, kteří jsou vážně nemocní. V Evropě už je velmi úspěšný obor muzikoterapie. Někteří lidé nejsou schopní mluvit, ale vnímají a reagují na hudbu, říkám to teď ale velmi zjednodušeně. Když jsem se k ní dostal, zajímalo ji, jak písnička vzniká. Krůček po krůčku jsme spolu skládali hudbu a pak jsme začali psát text. Říkala mi, že by se jí tam líbila slova harmonie nebo akord. A to jsou slova, která bych já nikdy nepoužil, protože to mám trochu jinak. Nicméně ona mě tolik inspirovala, že po tři čtvrtě roce vznikla tato píseň. Pořádně jsme ji nahráli a teď je na desce. Takže první skladba po úraze se jmenuje Muzikoterapie a vznikala pod dohledem paní doktorky.
Máte ještě po úraze nějaké následky?
Jsou tu ještě drobné problémy, sem tam mám výpadky krátkodobé paměti, pořád na koncertech používám pro jistotu čtecí zařízení a stále nechci riskovat fotit se s bleskem. Myslím si ale, že jsem se naštěstí dostal do stavu, kdy se považuji už za normálního člověka.
Byly práce na albu jiné, než předtím?
Naštěstí jsem obklopený lidmi, kterým důvěřuji, třeba své kapele, že to vše nahrají skvěle. U dalších profesí využívám své zkušenosti s kým spolupracovat. Co se týče sdělení, logicky se tam muselo odrazit mé poznatky z posledních tří let. Ne nic radikálního, člověk si ale začne všímat maličkostí, že nic není samozřejmé. Deska je pro mě hrozně důležitá, znamená totiž můj definitivní návrat.
Na desce máte i hosta, Olgu Königovou, která není moc známá. Jak jste na ni přišel?
Řekl mi o ní kamarád, že je to zpěvačka v kapele, ve které teď hraje. Našel jsem si jejich klip a úplně mě nadchlo, jak zpívá. Chci dodržovat takové pravidlo – na posledních čtyřech deskách se mnou zpívaly vždy skvělé zpěvačky jako Lenka Dusilová, Aneta Langerová, Katka Knechtová a Klára Vytisková,nyní jsem oslovil Olgu a ona přijala. Mám z toho radost.
Na vydání desky navážete od 20. května turné s názvem Hrůza na zámku. Už poněkolikáté jste využil své jméno, uměl jste ho vždy brát s nadhledem?
Mně to v dětství nepřišlo divné, ale když jsem se objevil v kolektivu, tak jsem z toho chytil trochu mindráček, ale přešlo to celkem rychle. Když jsem se ale hudebně osamostatnil, zjistil jsem, že vymyslet jméno pro kapelu není snadné, a někoho z legrace napadlo Kapela Hrůzy. Napřed jsme všichni říkali, že se zbláznil, ale nakonec prošlo. Pak přišlo loni úspěšné turné Hrůza v divadle, kde jsme si s lidmi také povídali a bylo to trochu i jako divadelní představení, tak nás napadlo udělat něco dalšího.
A tak jste z divadel přešel na zámky?
Ano, budou to čtyři zastávky napříč republikou k oslavám jak dvaceti let kapely, tak k této nové desce. Bude to spíš rodinné odpoledne, kam přijedou i hosté. Ne všichni budou všude, protože nemůžou, ale postupně se tam objeví třeba Anna K., Tata Bojs, Mňága a Žďorp, Tom Artway a Naděje. Jsem moc rád, že si našli čas, stejně jako Marek Taclík, který to bude celé moderovat, i Jiří Dvořák, který bude kmotrem desky.