Člověk vynechá „pár“ ročníků a svůj oblíbený festival málem nepoznává. V roce 2005, kdy jsem byl v Bohnicích na festivalu Mezi ploty naposledy, řešilo se hlavně, jak obejít prohibici a do areálu psychiatrické léčebny propašovat nějakou tu plechovku piva nebo lahev tvrdého. Když to nevyšlo, pendlovali lidé mezi bočním vstupem a sídlištní hospodou Ládi Vízka.
V roce 2017 je ale všechno jinak. Husákovy děti před nějakými deseti lety odpálily babyboom a skutečnost, že se na Meziplotech čepuje jenom nealkoholický Staropramen, dnesvětšinu návštěvníků vůbec neznepokojuje.
Stejně jsou tu všichni s dětmi. A v létě s nimi vyrazí i na Rock For People, ostravské Colours a klidně i na metalový Brutal Assault. Jak babyboom změnil české festivaly?
Teď i mezigenerační
BABYlon BandZajímá vás, jak vypadá Tonda Čejka z Obecné školy teď, když mu táhne na čtyřicítku? Vyrazte na koncert kapely BABYlon Band. Dětský herec Radoslav Budáč bude stát na pódiu s mikrofonem. „Tohle je moje máma!“ Z dětského kotle se občas ozývají tak trochu jiné výkřiky než z toho klasického. „Pozornost dětského diváka má svá specifika. Je například potřeba mít v kotli neustále zatopeno a často přikládat – děti se neumí přetvařovat a při sebemenší ztrátě zájmu jsou schopny středem odejít. Je také fajn s nimi komunikovat, cítí se pak více součástí představení,“ vypráví zakladatelka BABYlon Bandu Šárka Schmidtová. Vloni kapela vyhrála autorskou soutěž na Portě, letos vydala první CD. Písně BABYlonu jsou sice hlavně pro děti, chytré texty a hudba na pomezí swingu blues a folku ale vtáhne i dospělého diváka. „Našim písním říkáme rostoucí, ne dětské. V každé životní etapě si v nich posluchač najde to své,“ říká Šárka. |
Rodiny s dětmi dnes tvoří zhruba 40 procent návštěvníků bohnického festivalu. Svou šestiletou dceru sem samozřejmě bere i ředitel a duchovní otec akce Robert Kozler, a i když má festival speciální rodinnou stage, tráví spolu dost času i na scénách – řekněme – pro dospělé. „Dřív ji bavil hlavně skákací hrad, letos objevila rodinnou zónu a nepohrdla ani Mňágou a Žďorpem nebo Tomášem Klusem. Toho zná z pohádek a říká mu princ s kytarou,“ popisuje Kozler program dětské návštěvnice festivalu.
Je to přesně tak, děti jsou všude – před setměním paří v kotli na Richarda Müllera, o pár set metrů dál poslouchají peprné výstupy stand-up komiků. Jak trefně glosuje Kozler, Ploty už dávno nejsou jen multikulturní, ale i mezigenerační záležitostí.
Neztrácí tím ale festival, který funguje už od roku 1992, kouzlo pro staré rockery, kteří sem chodili před patnácti dvaceti lety? Kozler se prý s negativními reakcemi zatím nesetkal. „Vždyť sami mají děti a někteří už
i vnoučata. Dědeček si zajde na Kurtizány a Krucipüsk, rodiče na divadlo Sklep a malý Toník si zaskáče u Sto zvířat na Rodinné hudební zóně,“ říká. Takže nikdo, žádní kafralové? „Mám v sobě už pátý nealkoholický pivo a žena má radost, jak jsem kultivovanej. Díky, fakt dobrá akce.“ Takhle Kozlerovi pochválil letošní Ploty jeden z veteránů.
Babies of Ostrava
Na rodiny s dětmi cílí i festival Colours of Ostrava, který se koná od 19. do 22. července. Loni v industriálním areálu Dolních Vítkovic pořadatelé napočítali dva tisíce dětských návštěvníků. Těžko říct, kolik je to z celkového počtu, právě v roce 2016 organizátoři poprvé nezveřejnili přesná čísla návštěvnosti. Bavíme se o nějakých pěti deseti procentech návštěvníků, od roku 2012, kdy se akce přesunula ze Slezskoostravského hradu do Vítkovic, se totiž návštěvnost pohybovala mezi 29 a 44 tisíci lidmi.
Děti do 140 cm mají na Colours vstup zdarma, nad 140 cm a do 15 let pak platí snížené vstupné, tisíc korun na čtyři dny. Součástí vítkovického Family Parku je i Kojící stan vybavený přebalovacími pulty, křesly, mikrovlnnou troubou, varnou konvicí, lednicí a nejrůznějšími hygienickými potřebami pro nejmenší. „Rodičům nabízíme také možnost nechat si děti pohlídat vyškolenými animátory a jít se třeba sami bavit do víru festivalu,“ vyjmenovává mluvčí festivalu Jiří Sedlák. Cena? 50 korun za hodinu.
Kašpárkomaniaci
Pískomil se vracíOndřej Pečenka stál u zrodu Kašpárka v rohlíku. Před pěti lety se ale trhnul a s manželkou Karolínou založil kapelu Pískomil se vrací. Recenze nových písniček mají z první ruky, od svých tří dětí. Ročně zvládnou Pečenkovi se svým bandem nějakých osmdesát koncertů. Zájem o dětské kapely je silně sezonní, perné obvykle bývají hlavně květen, červen a září. Třeba na poslední červnovou sobotu se o Pískomily přetahovali organizátoři deseti různých akcí. Vybrat si mohli jen jednu. Pečenkovi mají tři děti, takže zpětná vazba přichází prakticky okamžitě. „Zrovna teď jsme dokřepčili na nový song Trenky, který má zatím jen refrén. Ale ten už naše děti zpívají. Jsou vždycky u vzniku skladby. Ona se pak třeba před nahráním změní, takže mají pak nějaký čas hokej v tom, co je oficiální verze. Ale naše dcery si s tím poradí a vytvářejí vlastní rimejky,“ směje se Ondřej. Kapela Pískomil se vrací hraje veselý holknkluknroll. |
Stejně tak jako Ploty mají i Colours samostatnou rodinnou scénu. Při pohledu do natřískaných diářů těch českých kapel, které jsou schopny zaujmout dětské publikum, se ve vzduchu vznáší otázka, zda není takovou dětskou stage těžké naplnit kvalitním programem.
„Je to programová scéna festivalu jako každá jiná v tom smyslu, že se snažíme nabídnout co nejkvalitnější program a náplň,“ popisuje Sedlák. Do Ostravy se letos podařilo ulovit třeba kapely BomBarďák, Yellow Sisters nebo Pískomil se vrací. Jak Ploty, tak Colours ale letos vynechává nejznámější česká kapela pro děti, bejbypankový Kašpárek v rohlíku. Ve stejném termínu, kdy se konal festival v bohnické léčebně, měla kapela svůj vlastní obří mejdan v Kolíně. V mnoha rodinách proto měli poslední květnový víkend těžké rozhodování.
Tak jako u kolegy Roberta Oppelta. „Dlouho jsme se s manželkou dohadovali, kam o víkendu s našimi třemi dětmi vyrazíme,“ vypráví Robert. Nakonec zvítězil výlet do Kolína. „Dali jsme přednost sice menší akci, ale určené hlavně pro děti, a rozhodně jsme nelitovali.“
Kašpárek totiž řádil na Kmochově ostrově, který celý zaplnily kašpárkovské atrakce – jízda v malotraktoru, kašpárkovo punkové kadeřnictví, polštářová bitva na megaposteli nebo jízda na oslíkovi za mrkví. „Děti se nejdřív ptali, kde je oslík, ale pak se jízdy na tatínkových zádech nemohli nabažit,“ směje se Robert. (Fotografii uštvaného festivalového rodiče najdete na následující straně.) „Ano, Kašpárek bohužel letos nemohl,“ mrzí Kozlera. „Chápal jsem to, jsme ale předběžně dohodnuti na příští rok.“ Program Kozlerovi lidé poskládali třeba z již zmiňovaných Pískomilů, kapely Sto zvířat nebo Dády Patrasové.
Koutky rozdělují
Kašpárek v rohlíkuSkupina vznikla v roce 2007. Hráli v ní třeba David Koller, Milan Cais, Tonya Graves, Lenka Dusilová nebo Márdi z kapely Vypsaná fixa. „Hned na začátku jsem vypustili pomýlené kategorie, jako je dětská písnička. Hudba je pro nás buď dobrá, nebo žádná,“ říká principál Kašpárku v rohlíku David Dvořák. Bejbypanková kapela dokázala vyprodat Lucernu i utáhnout vlastní festival. „Základem našeho konání je opravdovost. Takže tomu naprosto věříme, baví nás to, jsme zaťatí a jdeme do toho naplno. Nepitvoříme se, snažíme se nezapatlat písničky a koncerty samotné infantilitou.“ Děti milují svět dospělých a rádi ho napodobují. „Touží po svém kotli, tak jsme jim ho dali. Jen jsme vynechali skákání do publika, jelikož jsme váhově s kotlem v nepoměru.“ |
Na většině festivalů jsme my dospělí (zatím) v přesile. Jsou ale i akce, kde by svůj koutek potřeboval spíš rodič. Třeba takový středočeský festival Kefír, který vymyslela právě parta kolem kapely Kašpárek v rohlíku. Na první čtyři ročníky, z nichž první dva se konaly v Třebovli u Českého Brodu a další v zahradě zámku Kačina u Kutné Hory, dorazilo dohromady 25 tisíc lidí. Rozuměj, hlavně dětí.
„V roce 2012, kdy se začal připravovat první ročník, v Česku žádnýpodobný festival pro skutečně celou rodinu nebyl,“ vzpomíná Hana Kružíková z organizačního týmu festivalu. Dotaz na rodičovské koutky, kde by děti mohly své otce a matky nechat pohlídat vyškolenými animátory a jít se samy bavit do víru festivalu, ji překvapí.
„Nechceme, aby rodič dítě odložil do nějaké zóny, i kdyby naprosto dokonalé, a šel se bavit zvlášť. A stejně tak nechceme ani koutek pro rodiče zdecimované zábavou, které nerozumí – jako tomu bývá třeba na youtuberingu. Náš festival vcucne do víru dění malé naráz s velkými, všechno prožívají spolu, současně.“
Pankáči, metaláci a batolata
Podle Kružíkové lze na festivaly podobné Kefíru vyrazit klidně i s batoletem. „Sama jsem toho důkazem, před necelými třemi lety se nám narodila dcera, ale žádný ročník jsme nemuseli vynechat. Samozřejmě s jinými zážitky bude odjíždět batole a s jinými náctiletý. Větší ocení projížďku na traktůrcích, popelářském autě, bagrování s opravdovým bagrem nebo koncert Vypsané fixy.“
Nešlo by to bez zázemí pro nejmenší. „Maminky tam můžou bejbypankáče pohodlně nakojit, uspat, ohřát jim skleničku v mikrovlnce. Také se dá v areálu půjčit vozík, jaký znáte třeba z pražské zoo. Specifická je i nabídka občerstvení, tolik melounů jako na Kefíru se asi na žádném jiném festivalu na světě nesní.“ Naopak ochranná protihluková sluchátka, která byla třeba v roce 2015 k dispozici na Colours, si na louce u zámku Kačina děti půjčit nemohou. Podle Kružíkové o tuto službu není zájem a všechny koncerty se navíc konají pod širým nebem. Vždy lze couvnout o kousek dál, pokud „to moc řve“.
Rodiny ale jezdí i na ostatní, méně baby friendly festivaly. „Ano, i k nám přijdou lidé s dětmi. Že bychom kvůli tomu plánovali scénu s metalovými kapelami pro děti, to určitě ne,“ směje se mluvčí metalového festivalu Brutal Assault Radek Pavlovič. Určitě? Nikdy neříkej nikdy...