Římská číslovka v názvu dnešního sloupku navádí k tomu, že se nejedná o první sloupek s tímto názvem, že tu minimálně dva takto nazvané již byly. Pokud jste uvažovali tímto směrem, uvažovali jste správně.
Není to zaviněno tím, že by mi docházely nápady a musel jsem se opakovat. Bohužel politická scéna, a nejen ta česká, nám opakovaně ukazuje, že stejné věci lze hodnotit různými měřítky. Ukazuje to na účelovost velké části politických projevů a postojů.
A na to je důležité upozorňovat opakovaně, zejména v tak klíčových obdobích, jakými jsou předvolební kampaně. Tedy období, kdy politické strany, jejich kandidáti a na ně návazní spin doktoři, marketingoví stratégové a další mágové oslovují voliče nejintenzivněji (byť používání dvojího metru není v politické komunikaci pochopitelně omezeno jen na toto období). A používání účelových tvrzení a argumentů na podporu „našeho“ či pošpinění „jiného“ kandidáta je často doprovázeno používáním dvojího metru.
Vidíme to na jednom aktuálním případu. Většina politiků, kteří mají problém se zákonem, jako aktuálně například Andrej Babiš a Jaroslav Faltýnek, vždy mluví o účelovosti, o politické objednávce, o snaze je zlikvidovat, o politických procesech, o politizaci policie a podobně. Už jsme tento slovník zaznamenali v minulosti několikrát, nejhlasitěji například u Davida Ratha po jeho zatčení v roce 2012 či od lidí okolo Petra Nečase v roce 2013.
Ale podobný slovník dotyční s velkou pravděpodobností nepoužijí, když se v podobné situaci ocitne jejich politická konkurence. Dvojí metr.