Žijeme v ráji. Kdybychom někomu před 500 lety ukázali, jak se dnes máme, okamžitě by takový životní styl chtěl taky – nadbytek potravin, zdravotní péče, neuvěřitelné pohodlí, dlouhověkost, bezpečí, čistá voda atd. Dokonce by možná takový středověký člověk řekl, že tohle všechno mít, byl by konečně opravdu šťastný.
My to dnes všechno máme, ale jsme opravdu šťastní? A nemyslím jen dočasný a letmý dobrý pocit. Myslím trvalejší stav vnitřní pohody, vděčnosti a spokojenosti. Zvedněte hlavu a podívejte se na svoje spolucestující, z kolika z nich opravdu sálá – cítím se fakt dobře? Mimochodem – sálá i z vás? Máme všechno, a často se cítíme jako nic.
Žijeme v době, která nabízí nejvíc možností, jak být spokojený, tak proč se to většině nedaří? Nehledáme na správném místě. Jsme programováni, že spokojenost leží někde mimo nás. Že si ji musíme nějak odpracovat, zasloužit nebo koupit – až budu mít tohle, až udělám tohle... pak budu konečně šťastný. Mnoho lidí se denně honí za takovou falešnou iluzí. Jenže to opravdové štěstí leží uvnitř nás, nejde do nás nějak nainstalovat zvenčí. Peníze nám dají klid a bezpečí, ale určitě ne štěstí. To pravé štěstí a pocit naplnění závisí jen a jen na vztahu, který máme sami se sebou. Čím lepší tento základní vztah je, tím lépe se budeme cítit.
Je to jednoduchá matematika – pokud se nemáme rádi, nepomůže nám ani všechno zlato světa. Pokud se neumíme ocenit, přijmout se i s chybami, odpustit si a milovat sebe sama – nic na světě nám ke štěstí nepomůže. Proto se na sebe dívejme a chovejme laskavě, oceňujme se i za maličkosti, všímejme si svých (i malých) úspěchů a všeho toho, co považujeme za samozřejmost. Buďme vděční a užívejme si i ty malé radosti, které nám život nabízí. Ty se nedají koupit.