Instrukce byly temné a nejasné: „V pátek buď od 17.00 doma a čekej. Buď ti někdo zavolá co dál, nebo pro tebe přijede. Zkrátka uděláš, co se ti řekne, a hotovo. Domů se vrátíš nejdřív v sobotu večer.“ Takto nekompromisně mě zaúkoloval můj blízký přítel Jirka HUNABOBR Kudrna. Lámal jsem si hlavu, o co se tak může jednat.
V úvahu přicházela nějaká oslava nebo jen tak odpočinkový výlet či odjezd kamsi za hranice všedních dnů spojený například s čištěním lesa. Že by to mohla být oslava mých narozenin, jsem si nepřipouštěl, jelikož jsem je měl před měsícem a nějak zvlášť to nikdy neslavím. Tak snad někdo jiný má významný den? Nebo je to opravdu jen sraz přátel po letech?
Měl jsem z toho smíšené pocity – asi jako když vám přijde obsílka od policie. Sice víte, že jste nic neudělali, ale co kdyby? Třeba se přišlo na to, kdo pomáhal uloupit Krausovi přezůvky na základní škole. Nebo to rozbité okno – komplici po letech promluvili.
Prostě přemýšlíte, co jste v životě provedli a o co se může jednat. Nakonec tedy v 18.30 přijíždí vůz, já v mrákotách nastupuji – na akci jsem si vzal legrační klobouk – a jedeme. Na moji otázku, kam frčíme, odpovídá pán: „Do Krumlova, ale jinak vím míň než ty.“ Hned mi spíná, že v Českém Krumlově vede podnik Strojovna kamarád Taurus, ale víc nevím. No – nebudu vás dál napínat – opravdu to byla oslava mých narozenin! Spousta kámošů tam byla, všichni měli na sobě trička „Mám to na Koháku“ a culili se, jak mě doběhli.
Takže hoši, jmenovitě – Kamil, Orsi, Erik, Lukáš, Hašan, Jurek, Roman, Filip, Adam, Baleťák, Párek, Dan a další Kosí bratři – díky, byl jsem poctěn!