Jestli vás ještě dnes bolí hlava a žaludek je trochu „na vodě“, přiznejte si, že jste to na Silvestra asi malinko přehnali. Pili jste moc nebo jste pili velmi špatné pití nebo ve špatné náladě anebo s nekamarády. Naše tělo snese dost, ale my jej musíme znát. Celý život se učíme, co nám dělá zle, a stejně se pořád pleteme nebo záměrně zapomínáme.
Nejlepší léky na kocovinu doporučují všechny možné instituce a weby a knížky a stejně na každého platí úplně něco jiného. Římané vyznávali takové šílenosti jako míchaná soví vejce. Japonci zkušeně doporučují naslano fermentovanou švestku – umeboši, která obsahuje silné přírodní antioxidanty (k dostání i u nás).
Asiaté vydrží mnohem méně alkoholu než my, takže si dokážou zařídit lacinější a rychlejší opičku, ale o to těžší jsou pro ně rána. Pro jednoho je výborný třeba čaj s medem, jiného prý postaví na nohy česnečka nebo silný hovězí vývar. Další výtečník inklinuje k tomu dát si pivo jakožto takzvaný zaručený „vyprošťovák“. To ale každý neustojí, že? V Polsku patří mezi nejkurióznější rady na kocovinu vypít lák z nakládaného zelí. Ve starověkém Řecku doporučovali dát si k snídani smažené kanárky a na Divokém západě v Americe se opilcům vařil čaj ze sušených králičích bobků.
Řekl bych, že ten musel zabírat okamžitě! Ale asi nejromantičtější lék na kocovinu vymysleli v karibském Portoriku: ostrované věří, že když si plátkem citronu potřou jamku pod paží, kterou zvedají skleničku, předejdou dehydrataci, a tedy i bolestem hlavy. Asi méně zvedají ruce? Bůh ví. Každopádně v nastávajícím roce doporučuji méně alkoholu, a když už, tak jen to, co vám opravdu chutná, co je kvalitní a prověřené. Pít hodně – to umí každý trouba, ale pít zkušeně a s rozumem, to je výsadou gurmánů života.