„Naši papoušci milují lidi, emoce a potlesk. Zájemci k nám jezdí pro zážitky, papoušci k nim přilétají, sedí na ruce nebo na rameni, obzvláště ara hyacintový Oskar a eklektus Adam,” říká pro deník Metro Vlaďka Čarková, která se o papoušky stará společně s Pavlem Klikou.
Chytří papoušci z Prahy
|
Kolik papoušků v pohádce hraje a jak snášeli natáčení?
V pohádce hraje pět našich papoušků, ara ararauna Erik, ara zelenokřídlý Arny, ara hyacintový Oskar, kakadu molucký Lady a eklektus Adam. Jsou to ve filmu papoušci paní kněžny a natáčení mají rádi, takže se jim líbilo. Neradi ale někde čekají, proto bylo filmování scén uzpůsobeno jejich potřebám. Měli jen krátké pauzy na jídlo a pití, o které jsme si kdykoliv mohli říct, ale spíše na- opak jsme říkali, že papoušci chtějí natáčet, protože nebyli unavení. Režisér Zdeněk Troška si naše papoušky oblíbil, pracovalo se nám s ním skvěle.
Jak se stalo, že zrovna vaši papoušci hrají v příběhu o čertech?
Oslovil nás Marek Kališ, který se Zdeňkem Troškou k pohádce napsal scénář. Marek u nás slavil s papoušky své narozeniny se svou rodinou a úplně si je zamiloval. Nadšeně jsme pak souhlasili, když jsme se dozvěděli, že mohou hrát v nové pohádce. Současně nám Marek nabídl možnost obsadit papoušky i do jejich připravované komedie. Zatím ale nevíme, kdy to bude.
Nejvíc je v pohádce vidět ara Erik, ale třeba i modrý Oskar, největší papoušek světa. Můžete je přiblížit a říct, jak se papoušci dostávají ke svým rolím?
Ara Erik je velmi stabilní šestiletý samec, který je šéfem hejna. Poptávají ho reklamní společnosti i televize. Hrál už ve více reklamách, nejvíce se mu líbilo natáčení tří spotů na bonbony. Účinkoval i v mnoha televizních pořadech a reportážích napříč různými stanicemi. Vystupoval také ve Státní opeře, kde měl hlavní taneční sólo před půlnocí, dále například ve vinohradském divadle, ve Stavovském divadle, v Divadle U Hasičů, v Divadle ABC, v Divadle Rokoko. Arovi hyacintovému Oskarovi jsou tři roky a nabídky dostává, protože zájemci chtějí tohoto vzácného, největšího papouška na světě. Vždy jim říkáme, že arové Erik a Arny jsou stabilnější a výrazně zkušenější, že Oskar je ještě mimino.
Co to znamená pro natáčení?
Oskar si půjčí, na co dosáhne, a nic nechce vracet, ale i tak ho zájemci chtějí. Je velkým oblíbencem herce Vaška Vydry a dva a půl roku s ním hraje ve vinohradském divadle. Dokud jsme bydleli v Praze 1, Oskar nevynechal jediné představení. Teď je to zrovna rok, co jsme se přestěhovali tady na okraj do Šeberova a Oskarova účast vždy závisí na počasí, tedy jestli ho půjde bezpečně do divadla převézt. Zkušenosti z natáčení ale má, mimo pohádku Čertoviny se mu líbilo třeba natáčení reklamy, kde stále seděl na rameni krásné modelky a občas jí nabízel své kadeřnické služby.
Velcí papoušci jsou dlouhověcí. Pokud jsou Oskarovi tři roky a je to ještě miminko, jak říkáte, jakého letopočtu se při příznivých okolnostech může dožít?
Ara hyacintový se dožívá 80 až 100 let. Vyspívá pomaleji než ostatní arové velkých druhů. Například ara ararauna může zahnízdit už v 5 až 6 letech, ara zelenokřídlý kolem 8 let, ara hyacintový mezi 12. až 15. rokem.
Takže v roce 2115 tady ještě Oskar může poletovat. Máte nějaký zážitek z natáčení, se kterým jste nepočítali? Jak uhlídáte, aby neuletěli?
Arové a kakadu se musí hlídat, aby si při natáčení nehráli s kšíry. Lehce je dokážou přeštípnout nebo si otevřít na konci vodítka karabinu, také ji mohou svým silným zobákem rychle zničit. Tohle musíme vždy hlídat. Naštěstí nikdo z papoušků kšíry ani karabinu při natáčení pohádky neničil. Nečekali jsme však, že selže zavírání karabiny samo, aniž by se jí Oskar dotknul. Zjistili jsme, že natáčel asi 25 až 30 minut úplně na volno. Bylo to uprostřed lesa s vysokými stromy přímo u rybníka. Oskar sice selhání karabiny zjistil, byl však klidný a neulétl.
Jak jste se vlastně dostala k chovu papoušků?
Když mi bylo šest let, požádal tatínka kamarád, že potřebuje druhý den dopoledne nastoupit na akutní operaci a že nemá nikoho, kdo by se postaral několik dní o jeho více než čtyřicet andulek. Tatínek narychlo koupil pletivo, přes noc udělal provizorní voliéru a ráno jsme jeli vlakem pro andulky. Pán však do dvou až třech dnů v nemocnici zemřel a tím andulky zůstali u nás. Tatínek věděl, že snem kamaráda bylo pořídit si korely, a tak jich brzy koupil ještě dvanáct a k tomu jednu roselku. S nimi jsem vyrůstala od šesti do dvaceti let. Přestože všichni papoušci byli úplně divocí, stále jsem se je snažila ochočovat a zároveň je toho dost naučila. Právě těmto andulkám a korelkám vděčím za zkušenosti a díky nim máme naše ary, kakadu, žaky a eklektuse tak ochočené.