Vy jste už jako malá chodila do dramatického kroužku, byl tedy váš sen stát se herečkou?
Jako dítě jsem navštěvovala tento kroužek asi čtyři roky. Myslím, že jsem neměla sen být herečkou, ale spíše šlo jen o volnočasovou aktivitu. Každopádně mě to bavilo.
Pak jste se ale vrhla naplno na sportovní aerobik…
Ano, ten jsem provozovala skoro deset let, asi od šesti do patnácti, a to i závodně. Měla jsem tréninky šestkrát týdně, někdy dvakrát denně. Občas jsem kvůli tomu musela omezit i školu, třeba před závody. V žákovské kategorii do čtrnácti let jsme byly dokonce mistryněmi Slovenska v triu.
Na střední škole přišla divoká puberta, ale i kariéra modelky. I tam jste byla úspěšná, že?
Začala jsem chodit na gymnázium a sportu zanechala. Trochu jsem přibrala. Tehdy frčela éra emo, nabarvila jsem si tedy vlasy načerno a měla jsem pět piercingů. Do půl roku jsem si ale uvědomila, že vypadám strašně. Takže piercing šel pryč a také postavu a váhu jsem za pár měsíců na aerobiku a zumbě zase srovnala. Potřebuji prostě vše na sobě vyzkoušet. Co se týče modelignu, všechno začalo soutěží slovenské Miss Universe 2011, kde jsem byla ve finále. Do ní mě přihlásily maminka se sestrou. Díky tomu mě pak vzali do agentury a začala jsem cestovat a dělat modeling v zahraničí.
Dozvěděl jsem se, že jste právě na zahraničních akcích měla několik špatných zkušeností se zdravím. Můžete přiblížit, co se vám přihodilo?Nejhorší bylo, když jsem v Thajsku snědla pouliční jídlo. Skvěle tam vařili, takže jsem si dávala u starších paní ve stánku nějaký papaya salát. Jednoho večera mi ale bylo hrozně špatně. Vzali mě do nemocnice a tam zjistili, že mám otravu z nějaké místní bakterie. Dostala jsem antibiotika.
Proč jste pak kariéru modelky opustila?
Mě to vlastně vůbec nebavilo. Vše jsem dělala kvůli cestování, kultuře a poznávání lidí. Byla jsem ve vhodném věku a bez závazků, mohla jsem prakticky zadarmo cestovat a ještě jsem si něco vydělala. Byla to skvělá zkušenost.
Vaše maminka vás ale opět přihlásila, tentokrát na casting do televize...
Ano, ona mi vlastně vytvořila moji životní cestu. Do všeho mě popostrčila. A právě se konal konkurz do televize, kde hledali nové tváře. Nahrála jsem tam video a za půl roku se mi ozvali, že mě zvou na casting na konkrétní seriál, no a pak mě vybrali.
Takže jste usoudila, že herectví by mohla být zajímavá cesta, kde se uplatnit?
Natočili jsme první řadu seriálu a postupně za mnou chodili dramaturgyně a režisér, že si myslí, že bych měla jít na divadelní fakultu. Já si říkala, že když chci točit, tak přece nemusím mít vysokou školu. Pak mi ale nasadili brouka do hlavy, tak jsem si řekla, že to zkusím a uvidím. Tak mě vzali na Vysokou školu múzických umění do Bratislavy.
Podporovala vás rodina i v tomto rozhodnutí? V rozhovoru před soutěží Miss jste říkala, že se za deset let vidíte buď v bílém plášti, nebo na červeném koberci, takže vyhrálo to druhé?
No, byla to taková zvláštní cesta. Sestře maminka doporučila, že by byla dobrá právnička, a ona tam šla a je spokojená. U mě chtěla, abych se stala doktorkou, protože sama pracuje v nemocnici. Já jsem ale nechtěla být celý život stereotypně v jedné ambulanci. Mezitím jsem studovala reklamu, ale pak jsem začala točit a na té škole jsem skončila. Až pak přišlo studium herectví.
Díky zkušenostem z televize pak chodily další nabídky na natáčení i při studiu?
Ano, mám velké štěstí a výhodu oproti spolužákům, kteří začali hrát opravdu až na té škole. Tam se ale vyučuje divadelní herectví, kde je všechno velké. Před kamerou se však hodí spíš minimalismus. Na castingu tak nemají studenti moc šancí uspět. Já ale už tu zkušenost s kamerou měla a zároveň jsem se učila divadelní herectví. Teď jsem ve čtvrtém ročníku a ještě jeden mě čeká.
Nabrala jste po úspěších ve sportu a modelingu sebevědomí i pro vystupování před kamerou?
Musím uznat, že když jsem začínala, měla jsem trému. Ale možná i proto, že na svůj relativně mladý věk toho mám hodně za sebou, mi to už přijde přirozené. Každá zmiňovaná věc mě posunula.
Pojďme k tvorbě – odkud vás mohou čtenáři znát. V roce 2015 jste točila třeba i v Praze film Poslední vízum. Jak jste se k této mezinárodní, hlavně čínské produkci dostala?
Pozvali mě přes agenturu do Prahy na casting, kde jsem absolvovala asi čtyři kola. Celý seriál je k vidění na YouTube, ale nepředabovaný, takže v čínštině.
Loni jste zazářila v seriálu Single Man internetové televize Playtvak.cz. Při natáčení jste údajně velmi často cestovala vlakem mezi Bratislavou a Prahou…
Měla jsem totiž roztočený seriál v Bratislavě, navíc jsem tam zkoušela dvě věci v divadle. Do toho jsem točila u vás Single Mana a také se finišoval film Věčně tvá nevěrná. Od září do prosince to bylo úplně šílené. Měsíc a půl jsem strávila ve vlacích. Člověk to vydrží, když se těší na práci. Ve vlaku odpočívám, čtu si, poslouchám hudbu, vždycky ty čtyři hodiny utečou hrozně rychle.
Celým Single Manem se táhne motiv rande naslepo. Zažila jste něco takového?
Ne. Pro mě je důležité mít s člověkem osobní kontakt. Vidět, jak působí, jaké má charizma. Bylo by těžké se potkat na rande s někým, koho bych předtím neviděla.
Jak jste se poprala s češtinou a tolik omílaným Ř?
Snažila jsem se co nejlépe. Neměla jsem ale žádného kouče. Můj cíl je víc se češtině věnovat, pokud zde chci pracovat. Vím, že Češi to nemají moc rádi, když sem přijdou slovenští herci a nemají snahu se česky naučit.
V seriálu často zní také černý humor. Nepřišlo vám to někdy až moc?
Ani ne, já mám tento typ humoru strašně ráda. Sedí mi, když je to trpké, ale i pravdivé. Člověk se zasměje, ale i zamyslí.
V novém filmu Věčně tvá nevěrná hrajete negativní postavu milenky. Takzvané mrchy se s vámi táhnou už několik let. Jak se vám hrají?
Mám to tak, že když dostanu scénář a představuji si, jak budu tu postavu hrát, a je mi to blízké, tak je vše v pořádku. Už se mi stalo, že jsem si hraní při čtení scénáře nedovedla představit, takže jsem nabídku odmítla. Ony jsou negativní postavy mnohem plodnější než pozitivní. Nyní hraji v novém seriálu Vlci poprvé kladnou postavu, a když jsem se viděla v jednom dílu, říkala jsem si: „Bože, to je taková koza.“ Až mi ta holka lezla na nervy. Negativní postavy děj posouvají, protože vytvářejí konfliktní situace. Hrají se mi dobře, neberu si to do osobního života.
Ve zmíněném snímku cvičíte i aerobik. To asi pro vás vzhledem k minulosti nebyl problém. Na rozdíl od Lenky Vlasákové, která s tím podle vlastních slov dost bojovala...
S Lenkou jsme se dohodli, že já nemám problém předcvičovat. Nakonec ona jako trenérka jen udělovala pokyny a já byla v první řadě těch cvičenek, která vše předváděla.
Můžete prozradit, co vás pracovně čeká dál?
Mám za sebou první sérii zmíněných Vlků, uvidíme, jestli bude i druhá. Musím teď dohnat hlavně divadlo. Čekají mě čtyři divadelní projekty v tomto semestru, dva z toho jsou ve slovenském Národním divadle.
Několik slovenských hereček se u nás už prosadilo. Může to pomoci i vám?
Mám pocit, že pro Čechy jsou Slovenky zajímavé, třeba temperamentem. Je ale potřeba na sobě pracovat. Prahu miluji a je mi tady příjemně. Každý má tendenci postupovat v kariéře a na Slovensku tolik možností není.
V Single Manovi i ve filmu Věčně tvá nevěrná jste poměrně odhalená, nemáte s tím problém?
Ještě jsem nebyla před kamerou úplně nahá. Už jsem o tom přemýšlela, protože vím, že to určitě přijde. V dnešní době je to běžné. Vždy jdu do projektu s tím, že vím, co je ve scénáři. Neříkám, že je to něco příjemného, ale snažím se vše brát tak, že nahota je součástí života i herecké práce.
Natalia Germani
|