Nikdy jsem nehoroval pro předčasné volby, pokud se politici hádali. Oni se nakonec vždycky nějak dohodli, a ať jsem s nimi souhlasil, nebo nesouhlasil, nechával jsem to na nich. Tenhle názor jsem měl ještě před měsícem.
Ale to, co předvádí politická reprezentace, tedy opozice, můj názor změnilo. Aniž by bylo třeba dělat výzkumy, jsem si jistý, že lidem je jedno, kdo bude v čele jakési parlamentní komise, který funkcionář odejde a který nastoupí na jeho místo. Ale rozhodně jim není jedno, že se kvůli těmto hádkám šíří nenávist, nejistota, neřeší se problémy, které nás opravdu trápí.
Stojím na prahu důchodu a ocenil bych, aby se spíše řešilo postavení důchodců, než abychom poslouchali jako kolovrátek moralistické pokrytectví opozičních pánů poslanců. Mantrou se stalo, že je ohrožena demokracie. Jenže politici a komentátoři jaksi zapomínají, že podle ústavy je nejvyšší autoritou v zemi lid, nikoli pár politiků, kteří ve volbách s bídou dosáhli na potřebný počet procent, aby se dostali do parlamentních lavic. Nevidím velký smysl v tom, aby se opozice vymezovala proti všemu.
V demokracii můžete žvanit a prudit, jak chcete, ale rozhodující je většina. Karty rozdali voliči. Nicméně ano, opozice má mít svá práva a je za to placená. Ale pokud je zneužívá, protože demokracie jaksi naivně nepočítá s tím, že jsou politické síly, které chtějí pouze destrukci a rozvrat, asi nezbude nic jiného než veřejně odpovědět na otázku, zda to dělají kvůli blahu lidí, nebo z ješitnosti. Takovou odpověď mohou dát jen nové volby.
A protože všechny strany s drobnými rozdíly slibují totéž, volit bychom měli nejen podle programů, ale také podle toho, jak se v posledních měsících politici chovali. Bude to nákladné, duchamorné, ale jak jinak vytřídit zrno od plev?