Zabalil jsem to a nešel v pondělí do práce. Hlásili, že bude 21 stupňů tepla a to já musím být venku! Mám – po tak dlouhé zimě – úplnou depku sedět někde u počítače v kanceláři.
A tak jsem vzal hrábě a jal se kultivovat moje dva miniaturní zahradní záhony a také jsem řádil s truhlíkama na balkoně.
Zasadil jsem hrách dřeňový, pak několik řádků rukoly (neboli rokety seté), kterou miluje moje manželka jen tak lehce zakápnutou olivovým olejem, balsamikem a s pár hoblinami parmazánu.
Potom jsem zasadil petržel zahradní naťovou, o které vždy tvrdil slavný lidový léčitel farář Ferda, že hrst této petrželky denně dokáže zahubit zárodky rakoviny; tak pro jistotu jsem přidal i tu kadeřavou!
Pak ovšem, na tu nejteplejší část záhonu, jsem zasadil řecké oregano, které je výborné s rajčatovou omáčkou a těstovinami, potom bazalku pravou – neméně významnou bylinku k osvěžujícímu caprese – a nakonec mátu peprnou, bylinku nezbytně nutnou pro uklidňující čaj a vzrušující mojito!
Sázel jsem v potu tváře, shrben, ale myslím, že jsem pro sebe i přírodu ten den udělal víc než sedět v kanceláři. To raději risknu jedno výjimečné „Áčko“.
Jediné, co mne dosti zneklidňuje, je párek kosů a jedna sojka, co na mne upřeně zírají z nedalekého ořechu a hypnotizují mne očima, abych nejspíš semínka netlačil moc hluboko do půdy.
Obávám se, že až opustím zahradu, nastane jejich chvíle a je dost pravděpodobné, že většina mé budoucí úrody bude nemilosrdně vyhrabána, sezobnuta. A já budu zbytečně zalévat prázdný záhon.