Už máte za sebou několik koncertů v nové sestavě, jak vám to zatím šlape?
Mám z toho dobrý pocit. Funguje to a nemůžu se dočkat dalšího koncertu. Přesně to, co jsem si vysnil, tak se stalo. Trošku jsme se obávali, co to udělá, ale lidi vše vzali bezvadně. Je jediná píseň v našem repertoáru, kterou se nám zatím nepodařilo zahrát, což je Vedoucí. To je píseň postavená na dechovém riffu a zatím jsme nepřišli na to, jak to bez dechů zahrát. Jinak ale všechno funguje.
Ta chemie, kterou jste ke konci postrádal ve staré sestavě, se tedy opět dostavila?
Ano, ta tam v tuhle chvíli zase funguje. Je to krásné, my se ještě tolik neznáme, tak se sehráváme. Ale jsou to chvíle, které jsem zažíval s kapelou v době, kdy jsem začínal. První zkoušku v nové sestavě jsme měli 22. ledna a po dvou měsících už zkoušíme čtyři nové věci. Z kluků něco vypadlo, já udělal pár textů a minulý týden před koncertem v šatně udělali bubeník s basákem tak nádhernou píseň, že se těším, až ji budeme hrát. To jsou momenty, které miluji a už jsem je řadu let nezažíval.
Takže změna přinesla nový impuls i pro další tvorbu?
Ano, tak to musí být, jinak bychom to nedělali. A ukazuje se, že jsme udělali dobře. Navíc jsme měli velkou kliku, že jsme oslovili lidi, se kterými si rozumíme i jako lidi a dobře se doplňujeme.
Jak dlouho trvalo novým členům, než se naučili hrát písničky Chinaski?
Strašně krátce. Jsou to takoví profíci a muzikanti, že to pro ně myslím byla hračka. Na konci té první zkoušky jsem jim ani neměl co vytknout. Zahráli to perfektně. Jediné, co řešíme, jsou zpěvy. Tam ještě nejsme sehraní. Ale hudebně to bylo perfektní.
Ve staré sestavě jste se loučili na podzim ve velkých halách a nynější turné je klubové, jak velká je to změna?
Ono se to sice jmenuje klubové turné, ale třeba minulý týden v Plzni to byla normálně malá hala pro osmnáct set lidí. Jinde jsou to kulturní domy. Zatím vyloženě malý klasický klub nebyl ani jeden.
Na druhou stranu na plakátech k letním festivalům jste jako headlineři. To bude velký skok…
Ano, to teď řešíme a trénujeme. Řekli jsme si, že se během jara musíme sehrát a vymyslet pořádný playlist. Vytáhli jsme teď na turné několik starých písní. Donutil jsem kluky, aby si poslechli všech těch 150 věcí, které jsme kdy natočili a cokoliv se jim bude líbit, tak zkusíme zahrát. Když už jsme někde jako headlineři, tak to musí být se vší parádou. Zvažovali jsme, že bychom pozvali někoho na ty dechy, třeba pozounistu.
Můžete jmenovat některé ty starší kousky?
Megastor, Měsíc, Moc toho nevím nebo Láskopad. A Kláru, ale postaru, jak byla natočená před osmnácti lety na desku. Třeba deset let jsme ji nehráli a kluci mě ukecali, že je to náš hit. Hrajeme ji teda až v přídavku, ale lidé reagují.
Z nové sestavy jste nadšený, přesto se pojďme vrátit k té fázi rozchodu. Udělal byste něco s odstupem několika měsíců jinak? Potkal jste se už s někým z bývalých kolegů?
Nepotkal, ale já doufám, že to bude v pohodě, až se uvidíme. Doufám, že zůstaneme přátelé. Třeba s Otou Petřinou určitě. A jestli bych něco udělal jinak? No, měli jsme tu změnu udělat o rok dřív. Už desku Není nám do pláče jsme měli nahrávat v nové sestavě. Byly by to stejné písničky, ale bylo by to ještě lepší s novou energií. Je to jako, když si najdete nové děvče a létáte metr nad zemí. Přiznám se, že s novými členy létám metr nad zemí. Teď mi udělaly radost i ty nové písničky.
Takže byste v létě už nějakou hráli?
Zrovna včera jsem seděl s Tomášem Rorečkem, se kterým často skládám texty pro Chinaski a dopsali jsme text k té nejnovější písni. Pokud je to tak dobré, jak si myslím, tak bychom měli jít do studia co nejdříve a tuhle píseň dát jako singl na léto.
Přemýšlíte třeba i o nové desce?
Jo, ale teď máme z těch čtyř tak dvě písničky, které jsou dobré. Takže ještě osm a můžeme jít do studia a vydat desku. Kdyby to bylo letos na podzim, tak by to bylo ideální. Třeba to vyjde.
Zmínil jste Otu Petřinu, který se v květnu vrátí do O2 areny se svým projektem jako Marpo. Nechystáte se na tento koncert?
Nechystám, ale vlastně to není špatný nápad. S Otou jsem hrál v kapele devět let a na jeho koncertě jsem ho viděl jen jednou. Není to úplně můj žánr, ale pochopil jsem, proč to mají lidi rádi, v čem je jeho síla. Právě proto, že Ota má svého Marpa a Chinaski pro něj nikdy nebyli opravdu srdeční záležitost, tak si myslím, že kdybychom se potkali, tak by to bylo v pohodě a bavili bychom se, jako by se skoro nic nestalo. Nemáme spolu žádné křivdy. S ostatními je to trochu těžší. Hráli jsme spolu déle, byly tam různé autorské ambice, které úplně nevyšly a také větší kamarádské vztahy. Jezdili jsme třeba i v létě na dovolenou a já je pak vyrazil z kapely. Ale tak to prostě je.
Těch změn jste vy osobně zažil v Chinaski už dost. Byla tohle ta nejtěžší?
Nejtěžší bylo srovnat se se smrtí Pavla Grohmana, to byl nejhorší moment. Tehdy jsme řešili, jestli vůbec hrát dál. Tohle mi vedle toho přijde jednodušší. Zrálo to ve mně tak dva roky. Poslední rok jsem nad tím intenzivně přemýšlel, nebo to řešil. Buď jsme si něco řekli nebo napsali maily. V té písemné podobě líp utřídíte myšlenky, co vlastně chcete sdělit. Ale bohužel to nikam nevedlo, což je podle mě po patnácti letech společného hraní normální. Naše společné možnosti se už vyčerpaly.
Řešil jste v sobě i to, co by na tuto změnu řekl právě Pavel Grohman?
Samozřejmě. Nikdy se už nedozvím, co by na to řekl, ale myslím, že by souhlasil a že by to udělal o rok dřív. On byl rozhodnější. Mně to dlouho trvá, ale když se rozhoupu, tak dělám radikální krok.
Kromě kapely hrajete také v La Fabrice v Kleopatře. To byl pro vás takový mezičlánek?
Ano, na to přechodné období, než jsem začal zkoušet s novou kapelou, jsem si nabral co nejvíce práce, abych doma neležel a neužíral se tím, co jsem udělal a co bude. Celý leden jsem tak strávil zkoušením s Jitkou Čvančarovou a Ondřejem Pavelkou na hře Petra Kolečka Kleopatra a troufnu si říct, že to dopadlo dobře. Máme vyprodáno a lidi jsou nadšení. Má to jeden háček, že Jitka přišla do jiného stavu, takže za několik dní máme poslední představení. Jitka v létě porodí a obnovenou premiéru uděláme zase od října. Už má dost velké břicho a už je to nebezpečné. Ale ta pauza není zase tak dlouhá, abychom to přezkušovali s někým jiným.
Když máte volný čas, tak se věnujete čemu?
Jak teď byl první krásný den, tak jsme jeli s rodinou do Drážďan a byl to nádherný den. Když mám někdy volno, tak jsem s rodinou. Máme rádi i chození po lesích, po skalách. Ale moc volna nemám. Poslední koncert v Plzni se natáčel pro jeden pořad pro Českou televizi a točili nás celý den. Také máme každý koncert jinou předkapelu. Přišlo 360 mailů a všechny kapely si musím poslechnout.