Někteří lidé tento způsob dlouhodobého hygienického uchování potravy viděli poprvé v životě. Konzerva! Dnes, z hlediska zdravé výživy, spíše něco podřadného ve srovnání s čerstvými sezonními surovinami. Tehdy? Úplný hit. Maso v různých omáčkách, sušenky, paštiky, oříšky, a co třeba buráková pomazánka, grapefruit nebo rybízová šťáva? Někteří pamětníci války si ještě dnes vybavují neuvěřitelnou chuť plněných čokoládových pralinek.
Co si budeme říkat, po válce vám chutná všechno, protože jste přežili několik let v útrapách a strádání. Tehdejší program UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration) byl asi prvním příkladem velké mezinárodní humanitární pomoci. Netýkal se jen jídla, i když o to šlo zpočátku nejvíc, ale zahrnoval obsáhlou pomoc poválečným rozbombardovaným a zničeným zemím. UNRRA tehdejšímu Československu věnovala desítky lokomotiv, tisíce vagonů, aut, hektolitrů benzinu a nafty.
Vedle masových konzerv byla dovážena především mouka, kondenzované i sušené mléko, ovesné vločky, káva, kakao, čaj, čokoláda, sušená vejce, sardinky, makarony, rýže, hrozinky, vanilka, pepř, džemy, sušenky, máslo i margarín, a také zmíněný předmět touhy snad všech tehdejších dětí – žvýkačky!
Ale také šatstvo, látky, obuv, pneumatiky, léky a zdravotnický materiál, dokonce celá vybavení nemocnic včetně sanitek, zubařské nástroje, rentgenové filmy, mýdlo, umělá hnojiva, autobusy, mostní konstrukce, krávy, ovce, koně.
Při těchto vzpomínkách mě napadá jen jediné – každý bychom měli, čas od času, malinko přispět na lidi trpící v těchto chvílích na mnoha jiných místech naší planety.