Před několika dny se oslavovalo 200. výročí narození Karla Marxe. Ve všech pádech se skloňovalo jeho učení, komunismus a neomarxismus. Nebojte se, o tom psát nemíním. Nedá mi to ale, abych nepřipomněl vtip z časů mého mládí: „Co odkázal Marx Německu? Východnímu Manifest a západnímu Kapitál.“ Je sice velký rozdíl mezi teoretickými úvahami, jak je Marx a Engels formulovali v 19. století, a jejich propagandistickým a ideologickým využitím, a někdy dokonce zjevným zneužitím, v dílech Lenina a Stalina. A naprostou myšlenkovou prázdnotou byla aplikace marxismu na „rozvinutou socialistickou společnost“ po druhé světové válce. Ale ani ve své původní podobě nebudí příliš důvěry. Již ze své podstaty skrývá především destruktivismus a pokrytectví. Tohle člověk pochopí teprve tehdy, až se podívá na život Karla Marxe.
Hlásal úctu k práci, i když sám nikdy rukama nepracoval, a kdo ví, kolikrát navštívil reálné tovární prostředí. Formuloval koncepce hodnoty a nadhodnoty, ale jako podnikatel sám pokazil, na co sáhl, a často se topil v dluzích. Vyzýval k boji proti buržoazii, avšak jeho nejlepším přítelem byl bohatý kapitalista, který ho živil. Vyzýval k boji proti aristokracii, i když jeho manželka byla aristokratka. Hlásal myšlenky o spravedlnosti, ale své ženě byl nevěrný a levobočka poslal do sirotčince.
A to nemluvím o tom, že využil svého dominantního postavení zaměstnavatele k tomu, aby zneužil služebnou. Psal o rovnosti a světlé budoucnosti proletariátu, ale jeho myšlenky ve skutečnosti směřovaly k destrukci fungujících systémů, aniž by předjímaly nové a reálné modely fungování společnosti. A přesto na své myšlenky nachytal tolik lidí. Inu, jsme nepoučitelní.