Uplynulo devadesát let. A smysl maturity se čím dál víc vytrácí. Je to hlavně tím, že v testech se zkouší věci, které naprosté většině maturantů v životě k ničemu nebudou. Jde hlavně o státní maturitu z českého jazyka a matematiky; o užitečnosti cizího jazyka nikdo nepochybuje a zkouška je rozumná.
Ale k čemu je umět řešit logaritmické rovnice či určit vektor z parametrického vyjádření přímky? Nebo vědět, co je epizeuxis, přerývaný rým, či rozlišit znaky poetismu a futurismu.
Ano, budoucí student matfyzu by vektory měl znát, ale nepotřebuje epizeuxis. Budoucí bohemista naopak. Hlavně ale budoucích bohemistů i budoucích matematiků je sotva pár procent. A být vzdělanec, to maturita dnes opravdu nezaručí. A tak se maturita čím dál víc stává nepochopitelnou překážkou na cestě k dalšímu vzdělávání.
Ten papír je také potřeba ke spoustě pracovních míst i pro mnohá povolání. Ale smysl toho, co stát zkouší, maturanti nechápou. Ve chvíli, kdy maturitou prolezou, většinu toho zapomenou. Zůstane jim jen pocit, že to celé bylo něco dost podivného, ba zbytečného.
A tak zájemcům o střední ScioŠkolu, kterou otevřeme v září v Praze, když se ptají na maturitu, odpovídáme: „Státní maturita pro nás rozhodně není cíl, je to poněkud hloupá překážka, kterou vám do cesty za dalším vzděláváním nastavil stát. Ve ScioŠkole se kromě mnoha jiných věcí naučíte i překonávat překážky. I tuhle budete umět překonat.“