Je to smutné, ale došlo mi, že nejdu s duchem doby. Jen tak si vysvětluji fakt, že nechápu velikost mnoha moderních děl, nad kterými se odborná obec rozplývá nadšením. Neumím rozlišit, proč je socha rudoarmějce pomalovaná rudou barvou výtvorem moderního performančního umění, ale socha amerického vojáka pomalovaná černou barvou vandalstvím. Proč je hromada plechovek od piva v galerii uměním, ale na dvorku za hospodou nedovolenou skládkou. Proč je lavička popsaná vzkazy milenců jen obyčejnou lavičkou a stojí pár tisíc korun, a proč stejná, na níž je naivní malůvka, uměním za čtvrt milionu. Ale nechť, jak říkám, mnohé věci asi nechápu.
Co mne však opravdu rozzlobilo, je neúcta k hodnotám, které vytvořili naši předkové. Jakýsi švýcarský umělec esteticky „dotvořil“ pohled na středověké stavby města Carcassonne žlutými pokřivenými pásy (ty se táhnou od základů až po střechy). Nádherné gotické linie (v předminulém století rekonstruované) teď vypadají jako pozvánka na matějskou pouť. Ostatně o nic lépe nevypadal Pražský hrad „zdokonalený“ o červené srdce. Já si vždycky naivně a nekorektně myslel, že smyslem umění bylo od nejstarších časů dávat lidem víru v to, že život pozemský je krásný a má svůj řád. Ale jak říkám, nejdu s duchem doby, třeba se mýlím.
Naštěstí tu máme neomylné úředníky, kteří bystře rozpoznají, co je uměním hodným podpory z našich daní, aby tyhle klenoty mohly přes nepochopení zaostalých daňových poplatníků vůbec vzniknout. Je třeba obětí, abychom společně a radostně vykročili do Evropy! Takže se možná ještě dočkám Karlova mostu ověšeného čínskými lampiony, katedrály sv. Víta zahalené do velkých růžových šál nebo třeba Karlštejna, jehož věž zakryje gigantická nafukovací plastika Karla IV. v objetí s Angelou Merkelovou.