Napjatě očekáváme, jaké známky za pár dnů najdeme na vysvědčení našich dětí. Z češtiny, z angličtiny, z matematiky, a fyziky či z dějepisu. Zkusme si na chvíli představit, že by vysvědčení vypadalo úplně jinak. Místo školních předmětů, z kterých si už máloco pamatujeme, by tam byly věci v životě opravdu důležité, trvalé, věci, které dělají lidi šťastné a úspěšné.
Takže namísto čeština – výborně, matematika – chvalitebně by tam bylo třeba tohle: Chce a umí učit, má radost z objevování a uvědomuje si, že zdroje poznání jsou všude kolem nás – výborně. Je otevřené novým zkušenostem, poznatkům, názorům, lidem, kulturám – dostatečně.
Má sebeúctu, dokáže pracovat samo se sebou, je motivované, pracuje se svojí soustředěností – dostatečně. Je empatické a vytváří kvalitní mezilidské vztahy – chvalitebně.
Má schopnost kriticky myslet – výborně. Je kreativní a má radost z hledání – chvalitebně. Pracuje se svými silnými stránkami a má optimistický pohled na sebe a okolní svět – dobře.
Je schopné žít svobodně, volit, rozhodovat a přijmout odpovědnost – chvalitebně. Má zájem o dění kolem sebe a je připraveno do něj aktivně vstupovat – dobře. Je schopno spolupracovat ve prospěch každého jednotlivého člověka i společnosti jako celku – výborně. Na svém úkolu pracuje nejlépe, jak dokáže, nevzdává se snadno – výborně.
Chtěli byste, aby děti nosily taková vysvědčení? Dozvěděli byste se takhle o svém dítěti víc než z toho klasického školního? A jakpak by se asi změnily školy, kdyby tohle učily a musely vydávat taková vysvědčení? A nakonec, zkuste se v těch předmětech oznámkovat. Jak jste na tom?