Ty zajišťují mléčné kvašení a napomáhají vytvářet z cukrů kyselinu mléčnou, díky níž je prostředí ve vagině kyselé a nepříznivé pro bakterie a kvasinky, které jsou původci vaginální infekce. Pokud je poševní prostředí v rovnováze, je žena chráněna před vznikem infekce. Tento ideální stav však může vystřídat pálení, svědění či výtok. S vymizením laktobacilů a narušením vaginální rovnováhy dochází ke změně pH, tedy z přirozeně mírně kyselého se stává prostředí zásadité. To je živnou půdou pro bakterie a kvasinky, které způsobují nežádoucí infekce a nepříjemnosti s nimi spojené.
V létě těchto problémů přibývá. Přispívá k tomu řada faktorů, především teplo, koupání v bazénech, rybnících či na veřejných koupalištích, chlor, sinice, delší pobyt v mokrých plavkách, horší hygienické podmínky či cestování. Vaginální mykóza se léčí antimykotiky a dezinfekčními látkami ve formě čípků, mastí, krémů nebo výplachů.
Čím dříve se po propuknutí prvních příznaků nasadí léčba, tím dříve se nemoc podaří zvládnout a zabránit riziku přechodu do chronického stadia nebo vzniku dalších zánětlivých komplikací. Existuje řada moderních přípravků, určených k tří-, nebo dokonce jednodenní léčbě vaginální mykózy. Tato doba však podle odborníků k úplnému vyléčení infekce a zhojení poševní sliznice, která byla díky mykóze poškozena, nestačí. Je tak možné, že otok, zarudnutí, podráždění či svědivé pocity přetrvají. Pokud se tak stane, poraďte se o dalším postupu s lékařem.
Jsou i případy, kdy je lepší zvolit spíše léčbu dlouhodobou, například po užívání antibiotik. Velmi často recidivám zabrání, když po dobrání antimykotik nasadíte ještě „dodatečnou léčbu“ v podobě přípravků s kyselinou mléčnou a laktobacily, aby se obnovila normální mikroflóra a kyselé pH v pochvě. Tyto přípravky se běžně prodávají v lékárnách a nejsou na předpis.
Příznaky mykózy
|