Před časem se nám se ženou narodil syn. Moment, kdy jsem ho poprvé držel v náručí, je jeden z nejsilnějších, které jsem zažil. Netrvalo dlouho a Saul se stal mým velkým duchovním učitelem. Každý den mne učí něco nového o životě nebo mi připomíná to, co důležitého jsem o něm zapomněl. Chci se s vámi o naše lekce podělit.
1. Je totálně bezprostřední.
Autentický do morku kostí. Je absolutně pravdivý. Co cítí, to jde ven. Není to obchodník typu – budu sám sebou, pouze když to je bezpečné, nebo budu sám sebou, jen když je to pro mne výhodné. On je sám sebou vždy a všude. Tím mi dává příležitost se k této ryzí pravdivosti vracet a napravovat všechny situace, kdy plně sám sebou nejsem.
2. Fascinuje ho svět.
Každou minutu je fascinovaný vším, co se okolo děje. Život pozoruje čistým a nezastřeným pohledem. Jaký kontrast s námi dospělými, kteří považujeme většinu toho, co máme kolem sebe, za známé a nezajímavé. Často i nudné. Hledáme poté pořád nové a nové podněty, které jsou po čase opět známé a nezajímavé. Můj syn mne učí odkládat vnitřní brýle a dívat se na svět bez mentálních komentářů. Učí mne nesoudit, jen vnímat a pozorovat.
3. Dokáže být v opravdovém a nefalšovaném klidu.
Umí se totálně uvolnit. Je krásné ho pozorovat, jak jen leží a vyzařuje z něj až posvátný klid. Ukazuje mi tím můj vlastní vnitřní neklid a stres, se kterým se někdy potýkám. Ba co víc, učí mne, že je možné se uvolnit plně. Nechat napětí zcela odejít, jen být a relaxovat. A tak když se přistihnu, že chvátám nebo se stresuji, vzpomenu si na něj. Na moment se vnitřně zastavím a ztiším. Vnímám svůj dech, svoje tělo a zklidňuji se. Učme se od dětí jejich čistotu bytí, vždyť umí být šťastnější než my.