Zprávy o smrti našich turistů při vysokohorských výšlapech například v Alpách či na Slovensku ve Vysokých Tatrách nejsou toto léto žádnou lacinou výplní zpráv. Děje se to stále častěji. Ne vždy je zakončení tragické.
Vysokohorská turistika je čím dál populárnější. Jenže leckterý návštěvník vysokých hor, zvláště ten, který vyráží na vlastní pěst, si neuvědomuje, že počasí se v horách může rychle měnit, místo slunce se prudce ochladí, nebo padne mlha. A z procházky v tričku a sandálech se stane drama. Češi jsou v dodržování pravidel, jak se ve vysokých nadmořských výškách chovat, stále laxní. Jenže výjezd horské služby v zahraničí může vyjít na statisíce.
Například v Německu vzrostl letos počet záchranných vyprošťovacích akcí. Podíl nebezpečných nebo adrenalinových sportů jako příčin na počtu pojistných událostí kontinuálně roste. Nejedná se ale jen o evropské destinace. Těch, kteří mají dost peněz třeba na himálajská dobrodružství, přibývá. „Nejvíc nám stoupají úrazy a pojistné události z vysokohorské turistiky, zejména Himálaje a bývalé sovětské republiky, méně evropské hory,“ říká Eva Svobodová, mluvčí pojišťovny Uniqa. S tím, že v posledních dvou letech je těchto nehod vždy asi o deset procent více.
Zvýšený zájem je v posledních letech zejména o zajištěné cesty, takzvané via ferrata. Jsou dostupné široké veřejnosti a k jejich zdolání nejsou třeba speciální horolezecké dovednosti. I přesto na nich dochází k závažným zraněním. Před několika lety muž zdolával spolu s dalšími lidmi ferratu ve Švýcarsku, součástí bylo lanové přemostění propasti. Muž použil tandemovou kladku bez dalšího jištění. Na relativně krátkém úseku nabral velkou rychlost, na konci traverzu narazil do protilehlé skály a stromu. „Došlo k poranění zápěstí a pánve, se kterým musel být transportován vrtulníkem do nemocnice,“ uvádí Lucie Bloudková, lékařka a členka Společnosti horské medicíny. Ferratisté podle ní často špatně odhadují své možnosti.
Ze zpráv Německého alpského klubu je patrný také nárůst počtu záchranných akcí, kdy byli vyprošťováni nezranění turisté z úseků, odkud nemohli tam ani zpátky. Češi si však často neuvědomují, že horské služby v zahraničí mohou být soukromé a záchranná akce se může vyšplhat na desítky až stovky tisíc korun.
Na rozdíl od Česka jde nejméně z osmdesáti procent o soukromé subjekty, jejichž činnost není pokryta z místního veřejného zdravotního pojištění. „S tím souvisí povinnost individuální úhrady služeb v nouzi, nejde-li v konkrétním případě o výkon hrazený v rámci Evropské unie z veřejného zdravotního pojištění,“ připomíná Eva Svobodová z pojišťovny. Úhrady pro běžnou záchrannou výpravu se pohybují v řádech desítek tisíc korun. Je-li však zapotřebí helikoptéry, náklady vzrostou na statisíce,“ říká Svobodová.
Vyplatí se podle ní proto nepodceňovat uzavření cestovního pojištění ani při cestách na Slovensko. Právě úhrady z cestovního pojištění za výkony slovenské horské službě jsou v Uniqa pojišťovně v posledních třech letech nejčastější. Následují platby zásahů v Rakousku a také v Itálii.
V horách se můžete setkat i s výstražnou cedulí informující uzavření cesty. Z hlediska dodržování těchto příkazů jsou Češi značně laxnější než Rakušané či Němci. Ti si ceduli přečtou a cestě se vyhnou. Čech si ji přečte též, ale podle sebe přehodnotí. „Klade si otázky, proč je tu uzavírka, vždyť žádné riziko nevidím, je to asi starší cedule, a cestu zkusí projít,“ shrnuje lékařka Lucie Bloudková zkušenosti s Čechy, kteří se zranili při zahraniční dovolené.