metro.cz

Byla nejmladší a jako jediná Češka zvládla závod napříč Amerikou

  13:38
Dvacetiletá Markéta Peggy Marvanová, vášnivá bikerka a dvojnásobná vítězka terénních závodu napříč Českou a Slovenskou republikou s názvem 1000 mil, se právě vrátila z Ameriky, kde absolvovala nejdelší nezabezpečený závod horských kol na světě. Na čtyř a půl tisíce kilometrové trase vedoucí přes pouště i lesy si mladá bikerka vyzkoušela, jaké to je sáhnout si na hranici svých možností.

Další 1 fotografie v galerii
Markéta Peggy Marvanová zvládla nejdelší nezabezpečený závod Tour Divine, který měří 4418 kilometrů. | foto: Archiv MPMMetro.cz

Co vás přimělo přihlásit se do tak náročného závodu?

Dlouhé závody mají atmosféru, jaká se nedá popsat. Člověk se v nich spíše snaží přežít a zvítězit sám nad sebou. Věděla jsem, že chci jet něco podobného, jako je 1000 mil i letos. Ale nechtěla jsem skončit opět u stejného závodu. Nezabezpečený závod Tour Divine přes Ameriku dlouhý 2745 mil (tedy 4418 km) byl pro mě velkou výzvou a já si do posledního dne nebyla jista, jestli jsem na tuto vysokou metu schopna dosáhnout. Když jsem po jednadvaceti dnech, devíti hodinách a pár minutách stála u cíle v Mexiku, nemohla jsem tomu uvěřit.

Závod vám jistě přinesl spoustu extrémních zážitků.

Mnoho extrémů přinesl nedostatek jídla a pití, když jsem neodhadla vzdálenost. Když jsem byla v poušti bez vody, tak to nebylo příjemné. Nejhorší pro mě bylo setkání s grizzly medvědem ve státě Montana. Od toho okamžiku jsem se bála pohybu sama v lesích, kde byly výstražné cedule na medvědy a losy. Jednou jsem se bála tak moc, že jsem se nemohla nadechnout a hýbat, stála jsem, lapala po dechu a klepala se a nemohla jsem se pohnout. Právě tyto extrémy ale dovedou člověka k jinému myšlení. Po absolvování závodu mám zase trochu jiný pohled na svět.

Jakého ze svých sportovních úspěchů si ceníte nejvíc?

Vítězství pro mě neznamená chloubu a nedělá ze mě lepšího člověka. Přestože jsem dvakrát vyhrála závod 1000 mil, v Americe jsem si sáhla blíže ke svému pomyslnému psychickému dnu, a proto je to pro mě daleko významnější. Dojela jsem jako pátá žena, byla jsem nejmladší a závod jsem jela jako jediná Češka. Pro většinu účastníků znamená vítězství už samotné dokončení závodu a pro mě také.

Je pro cyklisty u nás dostatečně přátelské prostředí?

Ježdění v Česku je pro mě srdcovou záležitostí, jen mě občas zklamou neohleduplní řidiči. Ke kolu mě přivedli kamarádi, se kterými jsem začínala na padesátikilometrových tratích. Je důležité si sám kolem sebe vytvořit dobré prostředí. Já si komunitu lidí kolem sebe vytvořila tak, aby se mi pěkně žilo.

Co byste poradila začínajícím sportovcům?

Největší radou podle mě je touha jít si za vlastními sny. Nebát se překonat výzvu a nebát se posouvat své limity. Vždycky to stojí za to a člověk pozná sám sebe.

Autor: Filip Jaroševský Metro.cz
zpět na článek