Tři Češi. Každý z jiného oboru a všichni by se mohli potkat na jednom místě. Kdyby to jen trochu šlo, kdyby byl chvíli čas. Tuhle trojku totiž jen tak nezastavíte. Vedle svých koníčků se věnují bohulibé činnosti. Třeba Zuzana Vránová. Pověsila kariéru produkční v médiích na hřebík a věnuje se tomu, co ji vnitřně naplňuje – rozváží jídlo chudším, ve Vršovicích otevřela super prostor, kde se lidé setkávají, klábosí a přitom si mohou vzít z lednice zadarmo nějakou dobrotu. Fotograf Jindřich Kodíček zase rozjel projekt DÍL-NA. Sem můžete přinést nějakou cetku a díky workshopům se můžete naučit, jak ji přetvořit zase v něco funkčního. Stará kola znovu dává do pohybu Miroslav Košátko. Sežene díly a celý stroj dá pořádně dohromady a lidé mohou zase trandit. Je popelářem, takže dobře ví, co všechno lidi dokážou vyhodit.
Dát dohromady šrot a zase vyjet!
Právě příběhem Mirka tohle téma otevřeme. „Mým projektem je dělat radost potřebným. Dávat jim jízdní kola. Kterým se mimo jiné jako mechanik věnuji. A věnuji se i jezdění na kole,“ říká pro deník Metro Mirek, který se narodil na pražském Černé Mostě. Smysl života, tedy opravovat kola a darovat je lidem nebo jim je prodat za hubičku, našel sesvou přítelkyní Zuzkou v Hořepníku na Pelhřimovsku. Mirek je vášnivým cyklistou. „Kola sbírám zdarma, následně opravím z funkčních dílů, které jsem dostal a nasbíral, servisuji či kompletuji dohromady a následně dávám potřebným. Třeba dětem nebo starším lidem,“ říká pro deník Metro. Do budoucna si přeje rozjet nějakou větší dílnu a opravovat kola ve větším. „To by se mi moc líbilo, nevíte o někom?“ ptá se nás Mirek. A my se ptáme vás, čtenářů.
Míra s kolem před opravou
Bavit se a učit se
„Jakákoli ruční práce, snaha nebo výroba mají určitě smysl. Žijeme v době, kdy se soběstačnost a originalita vyvažují zlatem,“ odpovídá Jindra Kodíček, profesionální fotograf a také kutil, který si v létě 2020 ve starém nuselském sklepě otevřel projekt DÍL-NA pro všechny, kteří chtějí harampádí vrátit život. I samotná dílna je zajímavá. Vznikla z recyklovaných nebo vysloužilých materiálů. Dveře či kuchyňka jsou z vyřazených palet. Podlahu sem Jindra a jeho kamarádi přivezli z bývalé továrny na nákladní automobily Praga, je stará přes sto let. Industriální světla jsou ze zrušeného parního mlýna... Vítejte!
Náplní jejich dílny je sdružování kreativních lidí, pořádání edukativních workshopů s myšlenkou recyklace a upcyklace, pořádání přednášek a nyní nově produkce vlastní značky. „Je důležité si uvědomit, že za těmito věcmi vždy stojí nějaká energie, za kterou se většinou platí ekologická a politická daň,“ říká pro deník Metro Jindra.
Kromě workshopů, na kterých se můžete naučit vyrobit skleničky z použitých skleněných lahví, ušít si batoh, tašku nebo látkové sáčky na zeleninu a ovoce, si tady uvědomíte cenu své vlastní práce a času. „To je hrozně důležité, například když stojíte před plným regálem v obchodě s oblečením a podobně,“ doplňuje Jindra.
Potraviny, květiny, roboti
Jako žena by měla být v našem tématu na prvním místě, ačkoli ji představujeme jako poslední, zůstává jedničkou. Ze všech „našich“ hrdinů to dotáhla jednoznačně nejdál. Zuzana Vránová. Milá dáma svůj Sousedský klub založila před třemi lety. A dnes je nejvýraznější tváří pražské cirkulární ekonomiky. Zuzka dříve pracovala v médiích, pak ale začala přemýšlet, jak zlepšit život ve Vršovicích, a otevřela si komunitní prostor, kde se mohou místní lidé setkávat. K tomu přidala další zajímavou činnost. Začala rozdávat jídlo z potravinové banky lidem v těžké sociální situaci.
Dnes už má čtyři zaměstnance a osm stálých dobrovolníků, týdně rozdají tunu potravin, které by jinak skončily v popelnicích. „Podporujeme hlavně seniory a matky samoživitelky. Zapojujeme do našich aktivit i sousedy z okolí, budujeme dobré sousedské vztahy. Věříme, že je to důležité a obohacující napříč generacemi,“ představuje čtenářům deníku Metro projekt Zuzana Vránová Sousedský klub. V něm kromě ní pracují lidé z různých oborů – novinář, vystudovaná policistka nebo ajťačky. „Krabice taháme všichni, v pátek všichni rozdáváme,“ říká.
Kromě jídla, které by se nebýt jejich výdeje vyhodilo, jsou schopni udat takřka cokoli. Sousedi k nim vozí pračky, myčky a další přístroje a oni je pak předávají těm, kteří to potřebují. „Ještě by se nemělo zapomenout na oblečení, rozdáváme také květiny. Ačkoli se chceme soustředit na potraviny, víme, že planeta je jen jedna, a tak nás vždy pohltí i to ostatní,“ směje se Zuzka.
A vážně říká, že by se mělo začít mnohem více šetřit a myslet na ekologii. „Vidíme, že zdroje Země nejsou nekonečné. Vše souvisí se vším. Kromě šetření planety víme, že dobré vztahy jsou základem pro spokojený život. Sousedské vztahy nejsou výjimkou. Na vesnicích je taková věc ještě běžná, města jsou hodně individualizovaná. Když znáte svoje sousedy, můžete je požádat nejen o cukr, který vám došel, ale mohou vám pomoci s nákupy, když jste starší, nebo získat přátele. To vše je důležité pro kultivaci místa, kde bydlíme, pečujeme-li o vztahy, má to jen samá pozitiva,“ připomíná to, abychom nezapomínali na lidi kolem sebe. Pomáhat druhým i přírodě. To je docela hezká myšlenka, ne? A hlavně ještě k tomu něco ušetřit...
Kam vyrazit
|
