Turistika kdysi a dnes. Miliony mířily na sever

Možná překvapí zjištění, že co do počtu zájmu o dovolenou patřil Sovětský svaz, kolébka komunismu, u Čechoslováků až na čtvrté místo. I proto, že to bylo nejen daleko, ale například vydat se směrem na východ autem znamenalo nejrůznější administrativní omezení a neustálý policejní dohled po cestě.

Nejvíc občanů cestovalo před třemi desítkami let na sever. „V roce 1988 odjelo do východního Německa na rekreaci téměř dva a půl milionu osob, do Maďarska téměř dva miliony a do Polska tři čtvrtě milionu,“ uvádí Pavel Hortig z Českého statistického úřadu. Až za těmito státy, kam se Češi a Slováci vydávali hlavně k moři, byť studenému, byl Sovětský svaz. V rámci organizovaných zájezdů tam před jednatřiceti lety odletělo nebo odjelo vlakem pouhopouhého čtvrt milionu zvědavců. Kdyby se do tabulky řadila i polokapitalistická Jugoslávie, kam jelo v roce 1988 přes 320 tisíc našich turistů, zbylo by na zemi, kde zítra znamenalo včera, jen páté místo.

Nebe a dudy 700 Zhruba tolik tisíc Čechoslováků se v roce 1988 podívalo do zemí zahnívajícího kapitalismu. Do „vzkvétajícího“ rozvinutého socialistického ráje se naopak tento rok přijelo podívat z nesocialistických zemí o celý milion víc zvědavců. Pro porovnání: do momentálně velmi oblíbeného Chorvatska jezdí v současnosti ročně kolem 850 tisíc Čechů. Před 31 lety mířilo do tehdejší Jugoslávie kolem 330 tisíc Čechů a Slováků.

Zajímavý je pohled na počty dnů, které dříve lidé v zahraničí trávili. Protože bylo cestování nepoměrně dražší a také vzácnější než nyní, zůstávali lidé za „hranicemi všedních dnů“ co nejdéle. Poměr cest na západ a na východ byl v neuvěřitelném poměru jedna ku deseti. Z více něž sedmi milionů cestovatelů v roce 1988 totiž nahlédlo za ostnatý drát jen 687 tisíc obyvatel. I proto si to chtěli na takzvaném Západě lidé pořádně užít. „V tehdejším Západním Německu strávilo dovolenou 128 tisíc osob s průměrnou délkou pobytu více než jedenáct dní,“ vypočítává Hortig.

V porovnání se současností to ale zase není takový skok. Loni čítala průměrná česká zahraniční dovolená 8,1 dne. Je ale stále víc rozkouskovaná. „Potvrzuje se trend posledních let, kdy Češi vyráží do zahraničí sice na kratší dobu, ale vícekrát za rok,“ říká Štěpán Landík, ředitel obchodu ERV Evropské pojišťovny.

Na dovolenou se před pádem železné opony vyráželo dokonce i za Atlantik. „Na konci osmdesátých let vycestovalo do Spojených států osm tisíc lidí z tehdejší ČSSR, z toho sedm tisíc na dovolenou. Průměrná délka pobytu však byla impozantní, dosáhla 55,4 dne,“ prozrazuje Pavel Hartig z Českého statistického úřadu.

Na Západ mířili možní emigranti, k nám zase „agenti“ Když se úředník či socialistický policista rozhodl, že by mu neuvědomělý občan pláchl za lepším životem v kapitalismu, stačilo mu nevydat výjezdní doložku a devizový příslib. Až na výjimky neměli před rokem 1989 západní turisté s cestami k nám velké problémy. Za víza platili tvrdou valutou. Navíc si „zápaďáci“ povinně měnili minimální množství své měny na den. Kromě toho se na ně režim díval jako na „agenty západních rozvědek“. Před třemi desítkami let však bylo i Československo velkým turistickým lákadlem, samozřejmě nejvíc pocházelo z ostatních socialistických států.  Mezi turisty jasně vedli občané NDR, těch například v roce 1980 přijelo celkově 9,4 milionu, z toho 7,1 milionu „endéráků“ tu trávilo dovolenou. V závěsu za nimi byli Maďaři (6,4 milionu celkově) a Poláci (téměř pět milionů). Úplně na chvostu byli turisté ze Sovětského svazu – na dovolenou k nám dorazilo jen 451 tisíc. Turistů Spolkové republiky Německo bylo víc než Sovětů – v roce 1980 jich překročilo naše hranice 454 tisíc.