Useknutý malíček už nepřišijí zpět. Je k ničemu, tvrdí lékaři

Pokud se vám při neopatrné práci s pilou, sekyrou či sekáčkem podaří useknout si malíček, ať je to co nejdál od Ostravy. Jak praví místní legenda, ve zdejší nemocnici se s přišíváním useknutých prstů příliš nemažou. Podle zdroje blízkého nemocnici, který nechtěl být v deníku Metro jmenován, vám tady totiž useknutý malíček už nepřišijí.

S ufiknutým prstem na ministerstvo Pokud vám amputovaný malíček odmítne či odmítl personál nemocnice přišít, můžete si stěžovat na ministerstvu zdravotnictví. To se za vás dle zákona může postavit až zpětně. V případě, kdy není pacient spokojen s poskytovanými zdravotními službami, má právo zvolit si jiného poskytovatele oprávněného k poskytnutí zdravotních služeb, které odpovídají zdravotním potřebám pacienta, a zdravotnické zařízení, pokud tento zákon nebo jiné právní předpisy nestanoví jinak. Další možností je pak podání stížnosti proti postupu při poskytování zdravotních služeb. V Praze přišívání malíčků obvykle provádí klinika plastické chirurgie na Vinohradech. Všechny poptávané pražské nemocnice pak rovněž deníku Metro sdělily, že žádné pravidlo o nepřišívání malíčků v jejich nemocnici nemají.

„Je to standardní postup. Pokud malíček není potřebný k výdělečné činnosti, tak takový amputát neošetřují. Děje se tak pochopitelně i tehdy, kdy je prst příliš poškozený, aby mohl být opět přišit zpět,“ uvedl zdroj deníku Metro. Podle primáře Centra plastické chirurgie a chirurgie ruky Martina Paciorka z Fakultní nemocnice Ostrava, kde má „nepřišívání“ malíčků probíhat několikrát do roka, jde však o zkreslenou a zjednodušenou informaci.

To, že malíčky občas nepřišijí, sice nepopírá, zároveň však podle něj nejde o striktní pravidlo.

„Nezřídka lidé přicházejí s žádostí o odebrání dříve přišitého prstu. Dlouhodobé výsledky a vědecké práce totiž ukazují, že funkce replantovaných malíčků jsou velmi špatné – i po letech může být prst nehybný, špatně citlivý, často velmi bolestivý. Pokud je pacient s amputovaným malíčkem manuálně pracující, pak je opravdu ke zvážení, zda jej vůbec přišívat. Též výsledky podpořené světovou literaturou vyznívají spíše proti přišívání malíčků zpět,“ vysvětluje Paciorek.

Přišívání malíčku lékařům trvá zhruba čtyři až šest hodin. Pod mikroskopem se musejí napojit cévy i nervy o průměru jeden milimetr zpět a na každou cévu se dává šest až osm stehů.

„Malíček je prst, na kterém se i pouhé poranění šlachy velmi, ale opravdu velmi špatně hojí. Je prostě velmi specifický,“ dodává Paciorek.

Zajímavé ale je zjištění deníku Metro, jak je to v jiných nemocnicích. V hodinu cesty vzdálené nemocnici Přerov panují zcela jiná pravidla. Podle její mluvčí Radky Miloševské zde úspěšně řeší přišívání malíčků několikrát ročně. „Rozhodně není pravda, že v případě, kdy člověk přijde o malíček, by se tento prst nepřišíval. Traumatologové se vždy snaží udělat vše pro záchranu všech prstů, a to včetně malíčku,“ podivuje se nad zvláštními postupy ostravských kolegů Miloševská.

V případě, že dojde k úrazu, je důležité přinést amputovaný prst s sebou, aby jej mohli odborníci přišít. Musí být ale v chladu, například obložen pytlíky s ledem nebo v termoboxu, nesmí však plavat. Důležité je vyhledat lékařskou pomoc co nejdříve, prst je možno zachránit ještě po dvou až třech hodinách, pokud byl uložen v chladu. „V nemocnici Přerov jde nejčastěji o následek práce se dřevem. Raritně se stává, že pacient přijede do nemocnice, lékaři mu již poskytují první pomoc a příbuzní v mezičase ještě ztracený prst hledají – pokud jej doručí včas a zabalený v chladu, je zde ještě šance na záchranu prstu. Obecně, pokud však uplyne více než osm hodin, šance na záchranu prstu jsou již zcela minimální,“ dodává Miloševská.

Zda je nepřišívání malíčků v rozporu s lékařskou etikou, však nedokáže zodpovědět ani ministerstvo zdravotnictví. Podle jeho mluvčí Štěpánky Čechové je totiž ministerstvo nekompetentní tuto věc posoudit.