Na rodné Ukrajině jí zůstali úplně všichni, rodiče, sestra a ještě hodně velká rodina, kterou se stále snaží dostat sem. „Ale bohužel to moc nejde, nechtějí opustit domov a zanechat tam své muže,“ říká v rozhovoru pro deník Metro Klymiuk, která ušila obrovskou ukrajinskou vlajku. Na ni má v úmyslu nechat podepsat slavné osobnosti, které pomáhají ať už materiálně, či osvětou v boji proti dezinformacím.
Kde mohli čtenáři vidět vaši práci?
Lidé mě najdou na webu nk-dress.cz, kde mohou i něco málo z mé práce vidět. Nebo i na Facebooku La Perle Dress a na Instagramu. Nu a můj salon je v Blanické ulici na Vinohradech.
Jak vypadá váš běžný pracovní den?
Můj běžný den je dost hektický. Ráno vždy někam běžím, pospíchám buď na výběr a nákup látek pro své zákaznice na jednotlivé modely. Nebo utíkám na schůzky a snažím se všechno stíhat. Občas to mám tak, že spěchám pro látky třeba jen deset minut před zavíračkou obchodu. Prodavačky už mě ale dobře znají, vždycky se mi snaží pomoct a jsou moc milé. Občas v tom spěchu zapomenu snídat nebo obědvat. Vím, že to není ideální, ale občas se to stane.
Nyní šijete obrovskou ukrajinskou vlajku, na kterou se vám podepíší osobnosti. Jak jste daleko?
Mám vlajku podepsanou už od milé humoristky Adély Elbel a kolektivem Hitrádia. Zároveň mám osloveny ještě další české osobnosti z kulturního a společenského života. Řada z nich teď byla v zahraničí, takže se moc těším, až se vrátí a budeme moci v podepisování pokračovat.
Osobně znáte ruské i ukrajinské celebrity. Jak se v těchto dnech drží? A jaké zastávají postoje?
Jsem pyšná hlavně na naše ukrajinské celebrity. Je neuvěřitelné, jak statečně bojují, apelují na Rusko a snaží se lidem ukázat skutečnou realitu a probudit je ze „spánku“. Donutit je, aby přestaly lidem říkat nepravdy, přestaly šířit zlo a obhajovat ruskou vládu. Některé z ruských celebrit bohužel stále drsným způsobem lžou. Dokonce se stalo, že se ruská moderátorka v živém TV vysílání náhodou prokecla, a až pak si to uvědomila. Někteří naši zpěváci a hudební skupiny oblékli vojenskou uniformu a šli bránit naši zem. Jsou to neuvěřitelné věci.
Oba vaši dědové bojovali ve druhé světové válce, jeden byl banderovec a druhý Bělorus. Jak vnímáte svůj rodinný odkaz dnes?
Ano, proto mě to vše bolí ještě víc. Bohužel dědu z Běloruska si nepamatuji, zemřel poměrně brzy, pamatuji si jen babičku, která byla velmi milá a srdečná. A dědeček z Ukrajiny byl hodně statečný, nesnášel nespravedlnost, asi i kvůli tomu, čím si prošel, ani o tom moc nechtěl mluvit. Bojoval proti vojákům Rudé armády, byl banderovec a pomáhal ukrajinské zemi dostat se z krvavých rukou Rudé armády. Dokonce ho ani nechtěli jako vojáka přijmout, protože mu tehdy bylo jen sedmnáct, a aby se do armády dostal, musel si upravit datum narození v dokladech.
Opravdu?
Vím, že v Česku nepanuje příliš dobrá pověst banderovců, ale co já vím, tento obraz tu o nich hodně vytvořili právě ruští vojáci, kteří se za banderovce často vydávali. Snažili se je zkompromitovat. Tak docházelo ke strašným zločinům, kdy se vojáci převlékali za banderovce a vraždili celé rodiny, neřešili dokonce ani, zda to je malé dítě, nebo staří lidé. Jenže lidi znali pravdu. Byly i případy, kdy ruští vojáci šli pomáhat banderovcům, protože nechtěli činit zlo. Třeba jeden jejich voják heroicky zachránil skupinu banderovců a položil za ně život.
Jakou měl děda povahu?
Děda hodně mlčel, pamatuji si naše povídání, kdy většinou jen přikyvoval. Později mi táta říkal, že ho chtěli zavřít a hodně ho mučili, aby se vzdal, a táhli ho po schodech hlavou dolů za mříže. Nevím, jak to vůbec mohl přežít. Vc ele měl malé okénko, přes které pozoroval, jak Rudá armáda vraždí celé naše rodiny, matky s dětmi, jejich muže, těhotné ženy, vlastně úplně všechny. A to, co teď dělají, vypadá skoro stejně, nic je nezastaví, ani bezbranné dítě, které je na světě sotva pár hodin. Zdá se mi to všechno jako nějaký hrozný sen. Rusko vždy chtělo naši zem, a bohužel ne jen tu naši.
Jaký byl podle vás obraz Ukrajinců a Rusů v tuzemsku před začátkem konfliktu? Změnila válka vše?
Ukrajina a Rusko nejsou stejné národy a nikdy ani nebyly. Z hlediska historie spadalo Rusko zeměpisně spíše do území, kde je nyní Mongolsko, a zbytek už byly slovanské národy. K těm patří například Bělorusko, to jsou naši bratři, proto pořád nemůžu pochopit jejich úlohu v aktuální situaci. Podívejte se například na staré mongolské národy. Když dělaly válečné výpady a válčily, vždy všechny vyvraždily a spálily města – a skoro totéž se děje teď. A k tomu ještě putinovská propaganda, která říká, že všichni ostatní jsou zlí a jen Rusko je to nejspravedlivější a humánní. Byla bych ráda, aby nás lidé nevnímali společně, ale věřím, že už hodně lidi chápe celou historii i to, co se teď odehrává. Věřím, že máme budoucnost spokojeného ukrajinského národa, věřím v klidnou a hezkou budoucnost našich dětí.
