Prozraďte, v čem je ohledně Draculy zakopaný pes?
Draculovský hrad Bran je past na turisty, tam se Vlad Tepes zdržoval velice krátce. To pravé místo je teď už zřícenina Cetatea Poienari nacházející se v překrásné přírodě regionu Arges, asi 25 kilometrů z jihu po slavné silnici Transfagarasan.
Než se utopíme v rumunských serpentinách, pojďme k Rumunům, na které mnozí Češi shlížejí spatra...
Rumuni jsou celkově velice příjemní lidé. Samozřejmě jsou takoví, kteří podporují onen nelichotivý obrázek, jenž o nich většina západního světa má, ale ten je stejně jako francouzské žabožroutství dost daleko od pravdy. Jsou velice pohostinní, přátelští a milí, hlavně jakmile zjistí, že aspoň trochu ovládáte jejich jazyk. Nemluvě o tom, že když můžou, tak pomůžou. Oproti českému bručounství je to docela rozdíl…
Ale přece jen: co vás na tomhle dvacetimilionovém balkánském národu vyloženě irituje?
V Česku už jsme hodně najeli na ekologické smýšlení, recyklaci odpadu a obecně péči o životní prostředí, což se rozhodně o Rumunsku jako celku říct nedá. No a teď věc, která je pro mě asi nejhůře skousnutelná – stále přítomný machismus. V hodně případech mají stále muži v domácnosti hlavní slovo, mluví ženám do práce, jakou mají dělat, jak se mají oblékat, s kým se vídat… To může být pro nás volnomyšlenkářštější národy problém, a taky jsem slyšela, že na tom troskotá hodně česko-rumunských vztahů, kdy žena je Češka a muž Rumun. Že zkrátka ta naše přátelství s příslušníky opačného pohlaví a momenty, kdy jde žena se skupinou mužů do hospody na pivo, nemůžou vydýchat. Kromě toho jsou taky Rumuni mistři zírání, hlasitého komentování na ulici a troubení autem na kolemjdoucí. Což ovšem neubírá těm slušnějším mužům na šarmu, ve kterém se balkánský temperament snoubí leckdy skoro až s francouzskou elegancí.
Jaké mají Rumuni o Češích mínění?
Mají nás rozhodně rádi. Znají samozřejmě naše pivo, fotbalisty a hezké ženy. Velká část příslušníků starší generace také s láskou vzpomíná na Arabelu a Rumburaka – to byste měli vidět, jak se jim vždycky rozsvítí oči, když řeknu, odkud jsem. Už během minulého století jsme měli a dodnes máme velice čilé obchodní vztahy, a nejen to. Dobře pamatují, že za minulého režimu bylo Rumunsko jednou ze zemí, kam Čechoslováci mohli vyjíždět, a naopak.
Pozoruhodné je, že se Rumuni nepodíleli na vpádu sovětských vojsk v srpnu 1968. Na druhou stranu – někdejší komunistický diktátor Nicolae Ceaušescu zplodil režim prolezlý tajnou policií a hladomorem...
Řekla bych, že trauma, které Ceaušescu v lidech zanechal, vede lidi k upřímnému boji proti korupci, mám i pocit, že stmelilo rodiny, jejichž členové jsou nuceni vyjíždět za prací do zahraničí… Za žádnou cenu nechtějí dopustit, aby se situace chudoby a beznaděje opakovala.
Symbolem Ceaušeskovy éry je budova Parlamentu vystavěná v osmdesátých letech, po americkém Pentagonu druhá největší na světě. Co k tomuto kolosu říci?
Palác Parlamentu myslím za návštěvu stojí, ale chce to prohlídku rezervovat dopředu. Ovšem kdybyste netrvali přímo na vnitřku Parlamentu, tak v budově se nachází galerie moderního umění MNAC, ke které patří i kavárna na terase s výhledem na město, včetně siluety stále ještě nedostavěné Katedrály spásy rumunského lidu, jednoho z největších pravoslavných kostelů na světě. Jinak bych rozhodně doporučila Muzeul Satului, skanzen nacházející se v největším parku ve městě, kde najdete domky, kostelíčky i starodávné nástroje svezené ze všech koutů země. No a jestli se mezi vámi najde nějaký gastromaniak jako já, zajděte si na tržnici Obor, a to nejlépe v sobotu dopoledne. To tam totiž najdete nejen zboží opravdu všeho druhu, ale zažijete i tu nejautentičtější atmosféru. A po nákupech si tam dejte na terase mici (válečky z mletého masa připravované na grilu) s hořčicí a pivem z kelímku, a budete mít nakoupeno jako opravdoví Rumuni.
Děláte mi chutě. Co dále byste doporučila?
Hodně se tady dělají výživné polévky, které leckdy skoro vydají za celé jídlo. Z nich mám obzvlášť ráda dršťkovou, kterou dělají se smetanou, česnekem a octem, tedy úplně jinak než my. Mezi populární hlavní jídla patří sarmale (plněné zelné nebo vinné listy), jako příloha se často servíruje mamaliga (rumunská verze polenty, případně se sýrem a smetanou jako samostatné jídlo). Dost si taky potrpí na nakládané/kysané věci – mými favority jsou zelí, okurky, květák a takové ty maličké melounky. Skvělý dezert jsou papanasi, které jeden můj kamarád označil za zbraň hromadného ničení – smažené vdolky z tvarohového těsta, jež se podávají se smetanou a džemem. Další neodolatelnou věcí jsou v Rumunsku preclíky – mají je s nejrůznějšími posypy i náplněmi, člověk má pořád co ochutnávat. A fanoušci trdelníku by si měli rozhodně zajet do maďarských okresů ve středu země, protože se vsadím, že všechny české strčí do kapsy.
Čím dalším Rumuni strčí Čechy do kapsy, opustíme-li oblast gastronomie?
Už více než dva roky probíhaly protesty proti zkorumpované vládě a letos po europarlamentních volbách byl předseda vlády Liviu Dragnea poslán za korupci na tři a půl roku do vězení. Nejsem nejpovolanější osobou pro politické diskuse, ale myslím, že přece jen ještě nějakou naději máme taky…
Strážce streamu
