Jedna ze zkušeností lidí je, že výběr z bankomatu v cizině je poměrně drahý. Sami máme pár týdnů starý případ – směna v Česku vyšla euro za 26,40 korun, platby kartou vycházely nejčastěji kolem 26,85 korun za euro. Ale při výběru z bankomatu vyšlo euro na 29,20 a ještě si k tomu banka připočítala stokorunový poplatek...
Lidi by měli odlišovat devizy a valuty, hotovost a bezhotovost. Obecně platí, že kurz u práce s hotovostí je horší než kurz u bezhotovosti. Když platím kartou, měl bych mít kurz lepší, než když si vyměňuji hotovost nebo si vybírám z bankomatu. Dneska to ale už tak vždy neplatí, protože existují směnárny například v centru Prahy, kde je kurz eura velmi výhodný a můžeme sice spekulovat čím to je, proč je marže pro směnárníka tak nízká, ale je to tak.
Jak to funguje u bezhotovostních plateb?
Je potřeba odlišit poplatky a kurzy. Při práci s platební kartou v zahraničí může být i stokorunový poplatek za výběr z bankomatu, lepší variantou než výběr z bankomatu bez poplatků, ale s méně výhodným kurzem. Navíc kurzy měn se mění na úrovni minut, hodin. Během pár dnů se může kurz v neprospěch klienta i významně zhoršit. Kromě bankovního poplatku, který si můžeme celkem snadno najít v sazebníku banky, je zjišťování kurzu poměrně složitější. Před cestou si můžete zjistit, jakou formou banka odečítá. Zároveň je aktuálně trh pohyblivý, tak se velmi výrazně pohybuje kurz koruny, dolaru, libry a eura. Navíc banka odečítá částku z účtu kurzem v den, kdy dochází k samotnému odečtu z účtu, nikoliv v momentě, kdy platíte kartou u obchodníka, což může být jeden, dva nebo tři dny zpoždění. Když se o víkendu něco stane v globální politice nebo ekonomice, můžeme mít v pondělí viditelně horší kurz. Zároveň při platbě kartou v zahraničí do toho vstupují další instituce. Mezi mojí bankou, jako vydavatele karty, a bankou toho podnikatele, který přijímá peníze, jsou ještě další finanční instituce jako karetní asociace, jako je Visa nebo MasterCard, pak tam máme zpracovatele plateb a podobně. A ti všichni mají také nějaký kurz.
Na co si dát pozor?
|
A lze vůbec kurz dohledat?
Ano, ale je to podstatně komplikovanější. Pozor musíte dát u výběru z bankomatu, protože na bankomatu se občas objeví hláška, jestli chcete využít systém se změnou, zkratkou je DCC, znamená to dynamic currency conversion (dynamický převod peněz). Ale tato směna je extrémně nevýhodná. Objeví se pokračovat se směnou nebo bez směny. Doporučil bych pokračovat zatržením ikonky „bez směny“.
Proč je to horší?
Je to servis pro klienta, že se směna provede okamžitě, ale kurz je viditelně horší. Ale tváří se to jako moderní proklientská služba.
Jak platíte v zahraničí vy?
Osobně si beru do zahraničí aspoň tři platební karty a zároveň si vyměňuji, abych měl dostatečnou hotovost, právě v těch směnárnách, které mají výhodný kurz. Tedy, když se kurz eura pohyboval okolo 27 korun, tak jsem měl opravdu kurz 27 korun. Marže tu byla na úrovni halířů. Proč to tak je? Je to stejný paradox, jak vysvětlíte to, že máte výběr z bankomatu zdarma, ale za dotaz na zůstatek se platí.
To je jako u všech bank?
Ne, ne. Ale některé banky dotaz na zůstatek skrze bankomat zpoplatňují, ale výběr hotovosti mají zdarma.
Proč si do zahraničí berete tři karty?
Minimálně dvě jsou třeba. Beru to dost vědecky a přiznávám, že to není aplikovatelné pro každého. Je dobré mít karty od různých karetních asociací, dále mít jednu embosovanou a jednu neembosovanou kartu. Může se vám stát, že se s ní někde zaplatit nedá. Ale je určitě užitečné si vzít kartu, která není vydána k vašemu hlavnímu účtu, ze kterého se hradí chod domácnosti. Chráníte se tak proti zneužití karty. Je bezpečnější mít s sebou kartu, kterou máte k nějakému vedlejšímu účtu, než platit tou, která je přístupem k hlavnímu účtu, kam chodí výplata, odkud chodí trvalé příkazy a kde je více peněz.
Naše nedávná zkušenost ukazuje, že ve většině taveren na Krétě berou jen hotovost. A v Holandsku mají jiný platební systém karet. Jsou v rámci Evropy lokality, kam se stále vyplatí vzít hotovost?
To samé je v Německu, kde mají vlastní platební karty. Napadají mě čtyři roviny. Jednak jde o místa, kde vůbec mají a nemají platební terminály. Samozřejmě jsou obchodníci, kde vůbec terminály nejsou. Druhá rovina je to, o čem mluvíte vy, zjistit si do jaké destinace jedu. Například nemusí používat karty Visa a MasterCard, ale třeba American Express nebo nějakou úplně jinou. Byl jsem v Amsterdamu a tam jsem neměl problém, ale věřím, že jsou oblasti, kde je neberou.
Neberou je tam například v holandských supermarketech Albert. Turistické obchody je berou. Například v Německu u Berlína s placením kartou problém nebyl.
Je dobré si to zjistit dopředu. Poradí často i vaše banka. Dobré je se taky podívat na finanční servery, a vygooglit si to dopředu. Jedu třeba do Trinidad Tobago, tak je potřeba se dopředu zeptat, jestli berou karty a jaké jsou tam zvyky. Musíte také počítat s tím, že jsou místa, kde terminály nejsou, a je potřeba sebou mít hotovost. Občas se stane, že kartu terminál nevezme. Pokud člověk má více karet, tak zvyšuje pravděpodobnost, že uspěje.
Další rovina je otázka bezpečnosti. Mohou brát karty, ale mám z toho obavy nebo špatný pocit, tak raději platím v hotovosti. Třeba Jižní Amerika nebo i určité části jižní Itálie, nebo platba mimo resorty v Egyptě. Tam bych kartou neplatil. Možná jsem příliš konzervativní, ale i kvůli tomu mám sebou hotovost.
Některé hotely si platební kartu půjčí, strhnou si rezervaci na začátku pobytu. A v momentě kdy se odhlašuje, tak tu částku vrátí.
Snažím se nedávat vůbec kartu z ruky. Raději dám jako depozit hotovost, teprve potom platím kartou. Neříkám, že to jde vždy a všude.
Setkal jste se přímo nebo zprostředkovaně s nějakým bizarním poplatkem za platbu kartou, třeba při rezervacích ubytování nebo čehokoliv jiného?
Ani ne.
Jaké způsoby platby využívají Češi v zahraničí nejčastěji?
Z průzkumu AirBank vyplynulo, že tři čtvrtiny Čechů využívá v zahraničí stále cash, nějakých asi 17 procent vybírá z bankomatu. Je zajímavé, že píšou, že 40 procent lidí není ochotno platit v zahraničí kartou kvůli poplatkům, ale při platbě kartou žádný poplatek neexistuje. S tím se setkáte jen při výběru z bankomatu, kde můžete mít navíc i horší kurz. Ale při platbě kartou vám hrozí případně jen ten horší kurz. Poplatek platí obchodník.
Samozřejmostí se staly bezkontaktní platby kartou, kam se podle vás bude ubírat budoucnost v případě poplatků za platbu kartou či výběr hotovosti?
Novinkou je možnost vybírat bezkontaktně i z bankomatů. S tímto přišla například AirBank. Pokud jde o bezkontaktní platební karty, tak ty jsou u nás nejrozšířenější z celé Evropy. Otázkou je, jestli je to od klientů chtěné, nebo je to tím, že banky dávají automaticky při vydání nové platební karty variantu bezkontaktní. Má to ale i svoje výhody. Když vám někdo ukradne kartu a použije PIN, který někde okoukal, tak banka většinou nechce škodu uhradit, protože klient se nechoval ke kartě obezřetně, čehož důkazem je použití správného PINu zlodějem. V momentě, kdy máte bezkontaktní kartu, tak tam se nedá zjistit, jestli zloděj PIN znal či nikoliv, pokud kartu zneužije při platbě do 500 korun. A tak banka plní náhradu klientovi. Budoucnost je podle mě vybírání peněz z bankomatu na základě oční sítnice, otiskem prstu nebo krevního řečiště. Otázkou je, kde se ten vývoj zastaví. Kde je hranice, kdy se staneme otroky peněz, utrácení, kdy budeme mít čip pod rukou, anebo budeme vybírat peníze mrknutím oka. Zjednodušování ovládání je sice pěkné, ale může se paradoxně obrátit proti nám. Kontakt s penězi bychom totiž neměli ztratit, protože tím, že je vidíme a můžeme si je ohmatat, tak v nás vyvolávají přirozené reakce v střídmém chování, k menšímu utrácení. Zatímco když to budeme dělat prostřednictvím mávnutí nebo mrknutí, tak k penězům ztrácíme jakoukoliv vazbu, což není zrovna cesta k úspornosti a skromnosti.
