Kavárna a ženy, co se vám vybaví?
Louvre je místem, kam si ženy v českých zemích mohly poprvé vyrazit samy, bez doprovodu mužů. Do té doby bylo nemyslitelné, aby do veřejného podniku tohoto druhu vyrazila dáma bez pánského doprovodu. Ženy se samozřejmě také scházely na kávě, ale v salonech soukromých bytů. Až do chvíle, kdy právě tady v Louvru otevřeli samostatný dámský salon.
Je mezi hosty víc žen, nebo mužů?
V kavárně našeho typu je šedesát procent žen, čtyřicet procent hostů tvoří muži.
Kavárenské povaleče znám, o kavárenských povalečkách jsem neslyšel.
Kavárna je rodná sestra pivnice, jen to tak nikdo nevnímá. Nemluvím o restauraci. Pivnice je pro kluky, co jdou na pivo. Kavárna je pro ty holky, co jdou na kávu a na skleničku vína. Je to víc klubovna pro holky. Tím ale nechci tvrdit, že do pivnice občas nějaké děvče nezajde. Kavárna se ale rovná žena. Za větší podíl žen mezi hosty může i jeden významný faktor.
Prozraďte mi jaký.
Je jím pocit bezpečí. Řekl bych, že je to hlavní důvod, proč si ženy podniky vybírají. Méně žen jde do prostoru, kde vrávorají opilí lidé, opilí chlapi. Jdou tam, kde předpokládají, že je nebude nikdo obtěžovat, a to ani hosté, ani personál, kde nebudou řešit reklamace a problémy kolem účtu. Ženy nechtějí jít do konfliktů. I když sto žen je jiných, pro většinu je pocit bezpečí a pohody zásadní. Tím jsem si jist.
Co si ženy objednávají?
Něco sladkého, něco zdravého, to znamená saláty, ať již ovocné, nebo zeleninové. Také něco, pro co my máme termín „na malý hlad“, malé porce. Nebo polévky, prostě chuťovky. Žena nepotřebuje mít talíř přeplněný vším možným. Právě nabídkou značně ovlivňujete, koho chcete mít jako zákazníka.
Utratí ženy v kavárně víc než pánové?
Takhle jsem to nikdy neanalyzoval. Drtivá většina zákazníků utratí podle toho, jak se dokážeme my, hospodští, kavárníci, restauratéři, trefit do jejich vkusu a jak svou práci děláme.
Je žena raději, když ji obsluhuje číšník, nebo servírka?
Jsem přesvědčený, že pro kavárnu je lepší, když v ní pracují muži. Zjistil jsem, že je méně třecích ploch. Nedochází totiž tak často ke konfliktu mezi zákaznicí a číšníkem, spíš to bývá mezi ženou zákaznicí a servírkou. Ve vztahu dvou žen se odehrává něco, co mezi ženou a mužem není.
Zamotaná vůně kávy
|
Co to je?
Muži mezi sebou nesoutěží, to se spíš týká žen. Mezi ženami dochází k jakémusi soupeření. Ale nerad bych se někoho dotkl, někoho naštval a vlastně ani nechci jít sám proti sobě v této branži. Jsou ženy, které to dokážou, to pochopitelně.
Zeptám se diplomaticky. V čem jsou ženy v „hospodě“ lepší než muži?
Jednoznačně v organizaci práce. Všiml jsem si toho už krátce po vyučení, když jsem začínal na place, že holky zvládaly svou půlku prostoru lépe než kluci. Ženy jsou schopné obsloužit víc stolů a objednávek, udržet najednou několik věcí v hlavě. Každou cestu napříč kavárnou jsou schopny nejenom někam běžet, ale ještě něco cestou sebrat a dát to tam, kam to patří. Číšník většinou poběží dvakrát.
Muži ale také mají nějaká plus, ne?
V mužích je trochu jiná noblesa. Osobnost a autorita číšníka hraje velkou roli a je podle mě silnější.
Máte štamgastky, které už znáte nazpaměť?
Především ty máme. Je jich plná kavárna. Ženy, které pracují v okolí, někdy bydlí za rohem nebo sem pravidelně jezdí odjinud.
Kavárna Louvre je v prvním patře, takových kaváren v Praze moc není. Byly začátky těžké?
První tři roky to bylo peklo o přežití. Zahájili jsme v prosinci 1992, roznášeli se ženou letáčky po okolních domech, úřadech a firmách, postávali venku na ulici a lákali lidi dovnitř. Navíc v mezipatře, kde teď provozujeme galerii, byla v té době první československá polistopadové peep show. Hosté stoupali do krásné secesní kavárny kolem hampejzu. Pak se to ale zlomilo.
