Mám velmi kladný vztah k moderním technologiím. Jsem v podstatě pro každou novinku, která nám usnadní život nebo jej jinak zpříjemní. Kombinovat turistiku s manévrováním na samohybném rudlu mi ale přijde jako donebevolající pitomost. Mladí lidé mají zdravé nohy a jen jim prospěje, pokud se městem projdou. Ti starší nebo jinak pohybově omezení by zase na podobnou mašinu nikdy nevlezli.
Chodník od slova chodit
Provoz tohoto kontroverzního vynálezu z roku 2001 je v ulicích města, jakým je Praha, přinejmenším problematický a z hlediska bezpečnosti i legislativy sporný. Tichý segway neslyšíte, zatímco vám uhání v patách po pěší zóně na Můstku nebo na Staroměstském náměstí, přičemž počet hlupáků, kteří si jej půjčují, je alarmující. Vyjukaný turista s helmou na hlavě (často navíc posilněn alkoholem) uhání kupředu, zatímco se ohlíží dozadu, a nebohému pěšákovi nezbývá, než doufat, že jej nikdo nepřejede na místě, které by mělo být vyhrazeno výlučně chodcům.
Není divu, že si lidé v centru na segwaye stěžují. A jejich odpor k tomuto "dopravnímu prostředku" sílí. Uvozovky jsou zde jednoznačně na místě. Vehikl sice dokáže vyvinout rychlost až 20 kilometrů v hodině, pohlíží se na něj nicméně jako na chodce. Podle legislativy nemá na silnici co dělat. Podle zdravého rozumu ale nemá především co dělat na chodníku. Coby varování všem lenochům s fotoaparátem na krku by měla posloužit kletba Jamese Heseldena, který se v prosinci 2009 stal majitelem firmy vyrábějící tato vozítka. Jedno z nich se mu nakonec stalo osudným. V září 2010 zahynul, když se se svým segwayem zřítil z devítimetrového srázu do řeky Wharfe poblíž Leedsu.
