Při průjezdu stanicemi zněla původní hlášení - a tak se Dejvickou rozléhal název Leninova, jako tomu bylo do roku 1990. Vozy metra řídili strojvedoucí v dobových hnědých uniformách. Soupravy byly vybaveny na čelech vlaku autentickými tabulemi s touto konečnou stanicí. Některé vozy nesly na boku masivní tabulky s nápisem, že je vyrobil "Mitiščínskij mašinostrajítělnyj zavód". Jejich absence na mnohých dnes už historických vagonech dokládá, že patří k vyhledávaným sběratelským artiklům.
Historická jízda pražského metra
Soupravy typu 81-71 proti starším vozům Ečs, jezdících na trase C, měly některá vylepšení. "V tuto chvíli máme dva provozuschopné historické vlaky. Tato souprava byla zrekonstruována loni," řekl generální ředitel Dopravního podniku hlavního města prahy Milan Křístek. O akci byl zájem - mnozí cestující čekali, až přijede ta "jejich" souprava.
Metro dřív končilo na Míráku
Jízda se při jednotlivých průjezdech odpoledne stále prodlužovala podle toho, jak na trati v historii přibývaly nové stanice. První končila na náměstí Míru, druhá vedla na Želivského (zprovozněna v prosinci 1980), třetí končila ve Strašnické (otevřena byla v července 1987) a další na Skalce (předána do užívání v července 1990). Poslední otočky obsáhly už celou trasu včetně Depa Hostivař (květen 2006).
Trať A pražského metra se začala budovat v únoru 1973, pravidelný provoz byl zahájen v srpnu 1978. První provozní úsek měl sedm stanic a provozní délku 4,7 kilometru. Metro poprvé podjíždělo Vltavu, další podzemní překážku představovaly tehdy vinohradské železniční tunely za Národním muzeem i trasa C před ním. Stanice Náměstí Míru je dodnes nejhlubší zastávkou pražského metra - její nástupiště je 52 metrů pod povrchem. Jsou tu i nejdelší eskalátory, které měří 87 metrů.
