1. den Zajděte si na víno do sklípku
Na nádraží v Břeclavi nás vlak z Prahy dovezl i s koly a jedním vozíkem. Je deset hodin dopoledne a před námi přibližně 400 kilometrů cesty. Vyrážíme směr Mikulov, kde se později napojíme na známou cyklotrasu.
Na startu z Břeclavi
První kilometry z Břeclavi do Mikulova.
Dan jako první testuje vozík, který táhne za svým kolem. Se všemi věcmi, které během cesty budeme potřebovat, váží šílených 40 kilogramů. Neustále sebou navíc hází, cloumá s Danovým kolem a vytáhnout ho do kopce není vůbec lehké. Lehce po poledni dorážíme do Mikulova. První tři desítky kilometrů, které máme v nohách, bereme spíše jako takovou rozjížďku. A ještě nám zbývá energie na návštěvu místního vinného sklípku.
2. den Jak jsme se ztratili
Po zelené dálnici
|
Brzy ráno vyrážíme dál vstříc krásám jižní Moravy. A protože se nás kdekdo ptá, zda s sebou vezeme dítě, dostává náš krásný vozík jméno Rudolf. Vjíždíme na rovnou asfaltovou stezku, po které se prohání i místní bruslaři. Všude kolem louky, pole a ohromné lány slunečnic. Později všechny vyprahlé roviny střídají lesy a poté sjíždíme do národního parku pod Dyjí. Lesní cesta se náhle mění z asfaltu na kamení a bahno. Je jasné, že jsme se ztratili. Pěšina v podobě kořenů a kopřiv nás vede někam do kopců a jet to po chvíli nejde ani "na kašpárka", tedy na nejlehčí převod. Sesedáme z kol a jde se tlačit. Čtyřicetikilový Rudolf dělá problémy a Ondru stahuje nemilosrdně dolů. Musíme mu pomoci. S Danem bereme vozík a Ondra naše kola. Pot, který stéká z přileb štípe do očí, kamení se pod nohama drolí, zatímco všechen lesní hmyz hoduje na našich zpocených tělech.
Kudy jsme jeli.
A sotva se dostáváme z lesů, zatahuje se obloha a je tu bouřka. Během několika vteřin jsme úplně promočení a nad hlavou nám lítají blesky. Do Vranova pod Dyjí, kde máme rezervované ubytování, dorážíme před setměním promrzlí a vyčerpaní.
3. den S vozíkem do kopce? Sáhnul jsem si na dno
Podél hranic s Rakouskem přejíždíme z jižní Moravy do jižních Čech. Před námi se objevuje Česká Kanada - přírodní park známý především svými rozsáhlými lesy, sychravějším podnebím a v neposlední řadě také velkými kopci. Pouštím se tedy do stoupání. Funím jako býk, když se drápu do toho největšího kopce a za sebou táhnu těžkého Rudolfa. Kopec je dlouhý a nekončí. Lije ze mne jako z konve, jak se snažím vzdorovat ohromnému převýšení. Když vyjíždím na samotný vrchol, kde na mě čekají kluci, nemůžu ani mluvit.
Takhle to vypadá, když se za kolem táhne 40kilo.
Odpočinek nelze zanedbat.
Rychlý sjezd z kopce a pak zase nahoru. Pořád dokola. Proč jsme si nevzali cyklistické brašny? Od utrpení mě vysvobozuje až Dan, který bere vozík a dováží ho až do Dolního Žďáru, kde jsme ubytovaní v krásném penzionu. Za sebou máme 105 kilometrů a pro mě tu nejtěžší část celé dovolené.
4. den Idylka se mění v absolutní peklo
Česká Kanada mi dala pořádně zabrat a tak po ránu pochybuji, jak to budu zvládat dnes. Naštěstí je opět hezké počasí a to, co nás potkalo předchozí den, by se už podle mapy nemělo opakovat. Cesta utíká, terén je povětšinou klidný. Brzy se dostáváme i ke známému zámku Červená Lhota. Proklestíme si cestu mezi turisty, kteří ani tady nepřestávají hledat dítě v našem vozíku, a jedeme dál.
Na greenway
Trasa greenway je všude dobře značena.
Mohl to být krásný den, ale v Sedlčanech se zatáhla obloha a vypuklo peklo. Všude kolem nás létaly blesky a tváře nám bičoval vítr. Přes déšť není skoro vůbec vidět a z kamenité cesty, po které se rychle řítíme k penzionu, se stává prvotřídní rozbahněnou rallye. Až v penzionu se dostáváme do sucha a tepla. Na mokré oblečení nám naštěstí půjčují sušák s větrákem. Usínáme s dalšími 112 kilometry v nohách a těšíme se na cestu ku Praze.
5. den Poslední etapa je nenáročná
Poslední den odjíždíme ze Sedlčan vstříc posledním kilometrům naší cesty. Než se nedějeme, vítá nás modrá cedule s nápisem Praha. Jsme v cíli. Trasa Greenway sice končí až na Lužinách v centrálním parku, ale my z kol slézáme už na Hájích.
Cyklistické helmy dělají krásné účesy.. Jak komu.
Konečně v cíli.
Za sebou máme 413 kilometrů dlouho cestu, kterou jsme projeli během pěti dnů. Pokud byste nás chtěli napodobit, užijete si cestu plnou krásných luk a polí, hlubokých lesů, modrých rybníků a malebných vesniček.
Kde složit hlavuNa trase je mnoho penzionů, kempů a dalších ubytovacích zařízení, které vám při cestě přijdou vhod. Zde je pár tipů, které jsme osobně vyzkoušeli:
|
