Není to architektura nové doby. Rodinné domy a výstavní vily, na kterých pokryli nejen střechy, ale i stěny horních pater taškami, jsme tu měli už v první republice. Mělo to výhodu – alespoň horní patro bylo lépe chráněné od povětrnostních vlivů, dům byl i na první pohled „pod čepcem“.
Jenže v devadesátých letech se s tímhle opláštěním, jak jinak to nazvat, roztrhl pytel. Možná to odkoukali z německých časopisů o bydlení, možná to byla novodobá varianta předválečných variant. Novodobí stavitelé a architekti to ale začali náležitě vylepšovat.
Některá provedení stojí za to, nemají daleko do domů-hříbečků. Soukromě jsem si tento styl architektury nazval „bunkr“, někdy tomu říkám i „vůdcův hlavní stan“.
Jak se ale také říká, proti gustu žádný dišputát.
