Chystáte v kampani něco speciálního?
Až budu objíždět republiku, chci, aby moje velká rodina byla co nejvíce se mnou, takže pojedeme velkým obytným vozem. Navíc letos stavíme kampaň na hroznovém vínu. Na začátku jsme lidi občerstvovali hrozny a teď už při cestě po krajích budeme rozdávat burčák.
Ty hrozny mají nějaký přesah?
Ano. Říká se, že v zemi, kde je vinná réva, je i naděje. Zároveň si vinná réva bere ze země to nejlepší, musíte dlouho čekat a nakonec to nejlepší získáváte pod tlakem, na což jsou Starostové připraveni, vydat pod tlakem to nejlepší. Tato země má tedy naději, že jde to dobré zespodu, jako třeba starostové, kteří se postupně dostávají na vyšší místa. Po sklizni přijde ten burčák, ale víno jako nápoj už nestihneme, to bude až po volbách.
Přinesl jste si něco z komunální politiky?
Z hlediska formy musí Starostové fungovat s nějakou vizí. Když ji nemají, tak se obec nikam neposouvá. Podobné je to se státem. Tomu našemu vize dlouhodobě chybí. Co se týče obsahu, musíte se naučit spravovat věci veřejné ku prospěchu celku. To je stejné v celostátní politice jako na obecní. Například když jsem začal starostovat, dal jsem si za cíl zatáhnout občany více do rozhodování. Cokoliv není tajné, musí být veřejné. Skoro všichni říkali, že není možné zveřejňovat veřejné zakázky a každou smlouvu. A já na to odpovídal: proč ne? A tím, že jsem jako ostatní nevěděl, že to nejde, tak to nakonec šlo. Zjistili jsme, že to skvěle funguje. Že se zvýšila efektivita práce úředníků, ale i dalších záležitostí, třeba že se do výběrového řízení dostaly také další firmy než pořád tři stejné, co všechno vyhrávaly, náklady klesly o třetinu. Transparentnost jsem zavedl na městské úrovni, pak jsme ji jako Starostové zavedli v Libereckém kraji a nyní je povinná díky registru smluv i na státní úrovni. Stát by měl naplnit naše heslo, že má sloužit, ne překážet.
Dlouhodobě se věnujete skautingu. Berete si něco i z jeho hodnot do politiky?
Beru si třeba úctu k pravdě. Je hrozivé, že v politice lež už moc nevadí, pro některé se dokonce stává přijatelným argumentem. To mi vadí, protože když si lidi lžou, tak se ztrácí důvěra a společnost se rozpadá. Důvěru nahradit předpisy nejde. Skauting mně ale v politice i pomáhá. Různé svody, které by mě mohly lákat, jsou prostě nepřijatelné. I díky tomu jsem si v politice zachoval svobodu. Nikdo mě nikdy nenatlačil někam, kde bych se vydal na tenký led a později by mi to mohl připomenout. Naopak ve skautu relaxuji. Letos v červenci jsem tři týdny vedl skautský tábor. Tři ze čtyř dětí jezdí na tábor a dvě chodí do skauta.
Jste celostátní lídr, ale zároveň vedete kandidátku STAN v Praze, jak to vzniklo? Dosud jste byl jako velký reprezentant Libereckého kraje…
Máme to tak, že celostátní lídr má být i lídr v Praze. Prosperující Praha pomáhá prosperující republice a naopak. Byť v Libereckém kraji bych to měl asi jednodušší, ale přijal jsem odpovědnost, když mě z Prahy pozvali, a STAN do Sněmovny dovedu. Navíc nejsem úplně Prahou nepolíben. Sedm let tady napůl jako poslanec bydlím a rok a půl jsem tu jako poradce Martina Jahna pracoval.
Na kolik procent si jako STAN nyní věříte?
Když jsme začínali, tak jsem vyhlásil, že sedm procent je povinnost a deset procent je úspěch. A to pořád platí. Zatím je to podle mě dobré. Máme co nabídnout, po celé republice máme osobnosti, které si nesou kvalitu a svůj příběh. Program máme rozpracovaný tak, že by nám mohli mnozí závidět. A zároveň lidé vidí obrovský rozdíl mezi hádkami ve Sněmovně a tím, jak vzkvétají obce.
Když se s odstupem ohlédnete za zvažovaným spojenectvím s lidovci, z něhož nakonec sešlo, jak byste celou tu situaci zhodnotil?
My jsme s lidovci uzavřeli dohodu, podali si ruce a řekli: Platí, dokážeme to. Máme odvahu a důvěru. Nebojíme se deseti procent jako koalice. Pak ale lidovci přišli, že na deset procent nemají odvahu, a přehodnocují plány. Nabídka, že můžeme vstoupit na jejich kandidátky, nebyla přijatelná.
Pořád máte k lidovcům blízko, kdyby uspěly obě strany, umíte si představit spolupráci?
Politika nemá být o sympatiích a antipatiích, ale o racionalitě. My jsme si programově blízko a nechceme se někomu mstít. Máme zastupovat všechny občany a ne si hojit nějaké bolístky.
Nedávno hýbalo médii zapojení Dalibora Dědka na kandidátku STAN, ze které on sám po třech týdnech odešel. Nemohly vám tyto příběhy i uškodit?
My jsme s Daliborem Dědkem komunikovali dlouhodobě. Dokonce i do společné koaliční kandidatury. Když koalice skončila, ozval se pan Dědek, že nám chce pomoct. Nejdřív nás chtěl jen podpořit, pak jsme hovořili i o kandidátce, abychom posílili i složku nezávislých z našeho názvu. To se dělo během tří týdnů v obrovské rychlosti. Pan Dědek se neprávem z obdivovaného podnikatele stal nenáviděným politikem, což pro něj bylo přirozeně nepříjemné. Přirovnal to ke třem týdnům na horské dráze. Dál nás ale podporuje, pomohl nám i finančně a jsem za něj rád a jako podnikatele ho obdivuji. Jestli nám to uškodilo, nebo pomohlo, rozhodne až 21. říjen.
Když byste se ohlédl za končícím volebním obdobím, co se vám v roli poslance povedlo?
O registru smluv bych mohl vyprávět hodiny. Byl to z mého pohledu stěžejní zákon. Jako jediný šel proti proudu. Tahle vláda většinou navalovala povinnosti na občany, ale tento zákon říká: státe, máš tady také povinnosti k občanům. Stát musí říct, za co vybrané peníze od lidí utrácí. A další věci? Z opozice jsem měl slabší pozici pro prosazování, přesto se podařilo třeba to, že od 1. července příštího roku nebudou muset lidé, kteří si půjdou pro řidičák, nosit fyzicky svou fotografii. Když si jdete pro občanku, tak vás vyfotí a ta fotografie je v registrech státní správy. U řidičáku musel vaši přinesenou fotografii úředník ještě skenovat a zadávat ji znovu do systému. Zbytečně. Jen příští rok to zhruba 400 tisícům lidí ušetří peníze a čas. Nebo, když jedou děti na tábor, musely mít každý rok od doktora razítko, že se ho můžou zúčastnit. Mně se podařilo prosadit, že to stačí jednou za dva roky, může se to spojit s preventivní prohlídkou. Ušetří návštěvu a poplatek 200 tisícům lidí.
Bude registr smluv lidi zajímat. Budou se chtít koukat na detaily smluv, není jim to jedno?
Vytvářejí se na něm různé další aplikace, kde třeba uvidíte, za co utrácí peníze vaše obec. Jestli ve firmách, se kterými obchoduje, nejsou napojení nějací politici. Už přinesl úspory za desítky milionů korun. Byly nemocnice, které nakupovaly léky dráž, než je seženete na obyčejném e-shopu, což nedávalo smysl, protože mají objemové slevy. Registr není pro laiky, ale na webu hlidacsmluv.cz už to umožňuje filtrování, což už je zajímavější. Paradoxně by byl ale registr nejlepší, kdyby nic neodhalil, protože je primárně preventivní. Má zabránit tomu, aby se s penězi plýtvalo.
Co se týče elektronizace veřejné správy, půjde to vůbec v Česku?
Půjde, ale je otázka, v jakých oborech a jakou rychlostí. Estonsko, kde jsme byli se starosty v červnu pro inspiraci, je v elektronizaci velmi napřed. Ušetřilo jim to dvě procenta HDP, což by bylo u nás asi 100 miliard korun. Není mým cílem, aby byla elektronizace hned a pro všechny. Pro mnoho lidí by byla příliš násilná. Nějakou dobu můžou fungovat vedle sebe elektronická i papírová forma. Ale elektronická je pro stát levnější a v důsledku bude i pro občana. Třeba ve zdravotnictví, kde máme nedostatek praktických lékařů a mohli bychom přijít o další, když zavádíme elektronické recepty, to není moc promyšlený krok, protože důležitější je zdraví občanů než elektronizace. Ale když u nás ztratíte peněženku, musíte na pět různých úřadů. Když se vám to stane v Estonsku, máte kartičku, kde je vše na jednom místě. Tím bychom mohli začít.
