Jízda podzemním vláčkem, zdolávání až osmimetrových žebříků i úzkých chodeb pražského podzemí, to je denní chléb Václava Černého, vedoucího správní oblasti kolektorů a průvodce v jedné osobě.
Je prohlídka v kolektorech náročná?
Určitě ano. Na to lidi raději upozorňujeme už předem a pouštíme sem děti od osmi let, aby nebyly problémy. Občas je někoho potřeba trochu popostrčit. Jedna dáma se dokonce zasekla na žebříku, musel jsem ji pak snést na zádech dolů. Byla v šoku, volala, že spadne a že nesleze. Šlo ale spíš o záchvat paniky, než o to, že by prohlídku zahrnující pohyb po osmimetrových žebřících fyzicky nezvládla. Do desetistupňového chladu, který v tunelech panuje, není taky dobré vyrazit v úzké sukni a podpatcích, jak to dělají některé návštěvnice, které jsou pak spíše humorným zpestřením.
Myslíte, že bych se dokázal do kolektorů vloupat?
Poslední případ, kdy nám sem někdo vlezl, jsme řešili někdy v roce 2000. Ale pokud se do kolektorů vloupáte nyní, budete velmi brzo chycen. Navíc je to prakticky nemožné, protože poklopy nelze otevřít bez speciálního vybavení.
Kolektorová síť existuje již od roku 1969. Vznikla o ní za dobu její existence nějaká pověra?
Žádné strašidlo tady bohužel nemáme. My jsme tady od toho, aby všechno fungovalo, jak má. Když vládne kolem kolektorů nuda, tak to spíše vítáme.
Budou se kolektory dále rozšiřovat?
Město nyní vybírá zhotovitele kolektoru pro Hlávkův most. Pražská síť se tak zase o něco málo rozroste, kde je třeba.
Soukromé metroV kolektorové síti tunelů, která se táhne nejdůležitějšími technickými uzly metropole, čeká jeho návštěvníky evropská rarita. Malý podzemní vláček, který se ve čtyřicetimetrové hloubce prohání necelý rok.
|
