Výstava Na film! 2
|
Jak název napovídá, jde o druhou expozici tohoto druhu. První se loni konala v Museu Montanelli. Letos dostali studenti Katedry filmových studií FF UK k dispozici 2. patro Paláce Chicago, kde dříve byly kanceláře. Tři měsíce jim trvalo, než prostory přetvořili dle představ. Jakub Jiřiště, Adéla Mrázová a Terezie Křížkovská jsou i kurátory výstavy. Posledně jmenovaná nás vzala na prohlídku.
„Hlavní téma, které propojuje všechny tři části výstavy, je pohyb. Začínáme prehistorií a prvními pokusy, které vedly k poznání, jak člověk vnímá pohyblivý obraz. Jedním z prvků jsou paobrazy. Když je sledujete 20 vteřin a pak zavřete oči, ten obraz stále vidíte,“ vysvětluje Terezie.
Se svými kolegy se zaměřila na to, aby si návštěvníci mohly na exponáty sáhnout, vyzkoušet si je a vidět, jak fungují. Nenajdete tady proto žádné prastaré kousky za sklem.
„Třeba tenhle zootrop nám dotahuje stroboskopický efekt do dokonalosti. Když ho roztočíme, vnímáme vždy jen osvětlenou část panáčků – a proto se zdá, že se pohybují,“ ukazuje průvodkyně buben s ručně vyrobenými loutkami, který se používal ve 30. letech 19. století.
Hned vedle je další přístroj, která má zvláštní název. Praxinoskop je vlastně optická hračka, se kterou když zatočíte, vidíte pohyblivé obrázky i bez štěrbinek, které jste potřebovali u zootropu. Na výstavě se o promítání stará laterna magika. Všechny původem prastaré vymoženosti jsou vyrobeny přímo pro účely výstavy nově.
„Spolupracujeme s truhláři. Přijdeme s konceptem a oni nám je pomáhají zrealizovat. Navíc nám pomáhají ilustrátoři a animátoři z řad studentů,“ říká Křížkovská. Celou výstavu tak pomohli připravit i studenti z UMPRUM, FAMU, DAMU či ČVUT. Lidé z různých uměleckých i technických oborů tak mohli uplatnit své znalosti na jednom projektu.
Prohlídka pokračuje v místnosti, kde se minulost propojuje s nejmodernější technikou. Nasadíte si brýle na virtuální realitu a sluchátka a přenesete se do roku 1904.
„Nejdřív se v ukázce dostanete do lunaparku v St. Louis, kde se můžete rozhlížet kolem dokola. Poslední stanoviště je vagón vlaku bez přední stěny. Místo ní promítaly filmy, které byly natočeny z této části vlaku. Takže člověk měl pocit, že jede ve vlaku. Šlo o předchůdce virtuální reality a věřilo se, že se film stane brzy zvukovým a zaujme i další smysly. Jen neměly technologie, jaké máme my,“ nastiňuje Terezie. Když se o kousek dál díváte na hologram televizního hlasatele Alexandra Hemaly, který doprovází děj starého němého filmu, jak to dělali v kinosálech komentátoři, máte pocit, že jste v jiném světě.
A to teprve začíná druhá část výstavy, jejímž tématem je meziválečná avantgarda. „Nejdůležitější pro tvorbu avantgardistů byla představivost. Máme zde instalaci vláčku, kde můžete jeho jízdu sám zapnout a jak jede a svítí, začnou se na stěnách promítat nejrůznější inspirační zdroje, jako byly cirkusová představení, jazzová hudba či exotické kraje,“ vypráví Terezie a my si zatím knoflíky roztáčíme mlýny, zapínáme maják a kouř z komínů továrny. „Člověk se na naší výstavě může bavit, a třeba si ani neuvědomuje, že se vzdělává. Ale ty informace si pak domů odnáší,“ směje se Terezie.
Avantgardisté byli vůbec trochu zvláštní. Třeba nechtěli točit filmy, protože by diváci přišli o představivost. Proto své scénáře tiskli v časopisech a nabádali čtenáře, aby si příběhy dotvářeli v hlavě. „My jsme vytvořili takové imaginární kino pro hlavy,“ říká Křížkovská a podává nám sluchátka. Z nich posloucháme namluvené scénáře a máme pocit, že jde prostě o audioknihu. Jen se zde mnohem více hraje s prostředky filmové řeči. Ve vedlejším malém kinosálu jsou ale přeci jen i ukázky čtyř avantgardních filmů, kde autoři zkoumají všední věci života skrze objekty.
Posledním tématem je animace. Terezie přiznává, že s kolegy dlouho přemýšleli, jak jí pojmout. „Máme i doprovodné programy, kde si můžou zájemci při dvouhodinovém workshopu udělat i svůj animovaný film. Pro expozici jsme si ale řekli, že bychom měli hlavně vysvětlit, co to je animovaný film a jak funguje,“ zmiňuje studentka. Nejprve si tak návštěvník může projít instalaci, která ukazuje principy při zachycování pohybu. Tvůrci vybrali formu lentikulárního tisku, kde obrázky můžete rozpohybovat svými kroky, protože je vidíte z různých úhlů a díky hloubce se proměňují.
V české animované škole se ale ne vždy tyto principy dodržovaly. „Středobodem filmu byl výtvarník, který sázel na stylizaci. To zase ukazujeme pomocí jednoduchých pomůcek – flipbooků a multiplánů. Jízda se třeba dělala pohybem pásů, aby vznikl pocit prostorovosti. Na ultrafánech si můžete naanimovat vlastní film. Tedy nakreslit si postavičku přes drobné posuny. Nebo se pohybovalo jednoduchou loutkou. Téma uzavíráme promítátním pásma českých autorských animovaných filmů,“ dodává Křížkovská.
Plní dojmů se ještě ptáme, jak tohle všechno dokázali mladí studenti finančně pokrýt. „Z různých zdrojů. Dostali jsme podporu od Státního fondu kinematografie, Ministerstva kultury, i drobných nadací, také jsme přes crowdfingovou sbírku vybrali 277 tisíc korun,“ přibližuje Terezie zhruba milionový rozpočet na výstavu. K realizaci vysněného filmového muzea, které v Česku chybí, nadšencům po pěti letech práce chybí dostatečně velké prostory. „Nemáme budovu, kterou bychom mohli zaplnit. Třeba z loňska máme doma instalace dvou témat, které se nám sem nevešly. Mohli bychom se dál rozrůstat,“ doplnila Terezie.
